Citáty o čase - 30. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Podstatou výchovy je být náboženská, to jest vštěpovat povinnost a úctu. Povinnost plyne z naší schopnosti řídit běh věcí. Kdy by dostupné vědění mohlo něco změnit, je nevědomost neřestí. A základem úcty je vědomí, že přítomnost v sobě zahrnuje úplný souhrn jsoucího, nazpět i dopředu, tu celou amplitudu času, to jest věčnost.
Trvá dlouhou dobu, než se zhodnotí nějaká hlava státu, a ještě delší časový odstup než v případě jakéhokoli jiného prezidenta z poslední doby si pravděpodobně vyžádá posouzení Nixona.
Melodie a harmonie by měly být v rukou umělce pouhými prostředky. Přijde-li snad čas, ve kterém se už nebude mluvit o melodii, harmonii, o německé a italské škole, o minulosti v budoucnosti, pak snad nastane říše umění.
Užij času a pusť se do nějaké pořádné práce.
Čas je jenom proud, ve kterém chytám ryby, piji z něho, ale zatím co piji, vidím písčité dno a vidím, jak je mělké. Jeho sotva znatelný tok odplyne, ale věčnost zůstává.
Pro mě je důležité to dílo, které mám právě napsat, protože nevím jak to mám udělat. To zaměstnává pozornost. S těmi napsanými už mám klid. Kniha je jako infekce, organismus si s ní nějak poradí. Onemocní na nějaký čas až do doby, než přijde jiná infekce.
Slavný císaři! Je názorem mnoha osobností starých časů, že tento stvořený svět je z vůle Nejvyšší Inteligence (kterou je Bůh) uspořádán a usměrňován druhotnými inteligencemi… mezi nimi sedmi duchy, kteří jsou ustanoveni vládci sedmi planet… ze kterých, od počátku nebe a země, každý vládne světu 354 let a 4 měsíce po pořádku.
Časem litujeme všech hříchů, jichž jsme se dopustili, i těch několika, jež jsme propásli.
Psaní písní mám jako koníček. Nejsem tím, koho nazýváte profesionálním tvůrcem písní. Někdy procházím kreativním obdobím, a vznikne mnoho věcí; některé skoro spontánně a jiné zase potřebují trochu více času. Nejsem jako Paul McCartney, který ráno vstane a před snídaní napíše píseň. On se snaží pokořit světový rekord v psaní skladeb.
Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho.
Není pravda, že máme málo času, avšak pravda je, že ho hodně promarníme.
Život je dlouhý dost, když víš, jak ho prožít. Život měříme skutky a ne časem.
Není nám přidělen krátký život, ale sami si jej zkracujeme. není pravda, že máme příliš málo času, ale že ho příliš mnoho promarníme.
Statky přicházejí a odcházejí. V dějinách se tohle opakuje stále. Kdybych měl vypočítávat, kdy a kdo nám už zkonfiskoval majetek, byla by to dlouhá řada… V šestnáctém století po šmalkaldské protireformační válce to udělal habsburský panovník Karel V., potom švédský král, potom Napoleon, pak král bavorský, po první světové válce se z majetku něco ulouplo při pozemkové reformě, za druhé světové války nám majetek sebrali Němci a po ní komunisté. Nakonec zjistíte, že majetek postrádá stálost a podléhá času.
Čas poradí. Jen klidně vyčkejte! Musíme věřit okamžiku.
Abychom se cítili ubohými, musíme mít dost času na to, abychom si mohli lámat hlavu tím, zda jsme šťastní nebo ne.
"Sbohem...," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné." "Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval...," opakoval malý princ aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži..." "Jsem zodpovědný za svou růži...," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.
"Čas není stroj, v němž se přesýpá písek, ale žnec, který váže svůj snop."
Čas: To co se člověk snaží vždycky zabít, ale co nakonec zabije jeho.
Eduardo Souto de Moura během tří dekád navrhl budovy, které patří do našich časů a zároveň nesou ozvěny minulosti. Jeho budovy mají unikátní schopnost vyjádřilt zdánlivé opaky - sílu i jemnost, autoritu i intimitu. - Peter Palumbo