Citáty o bolesti

Kdo je sytý, nepochopí, co si hladový vytrpí.

Len ten, kto trpí, dokáže nezištne milovať.

Ve světě morálních hodnot nevítězí ten, kdo dravě útočí, ale ten, kdo trpělivě čeká.

Duševní bolest dokáže přinejmenším tak oslabit jako bolest fyzická. Málokomu z nás se v životě podaří této bolesti uniknout. Nelze se jí vyhnout. Dá se s ní jedině určitým způsobem zacházet. Odpuštění je často hlavním, ne-li jediným únikem z bolestné situace.

Srdce jediného člověka je tak veselé, že je s to obsáhnout bolest všech lidí.

Čas zbavuje lidi bolesti.

Občas člověk prožívá úsek života, který není zrovna jednoduchý. Kruté období přejde, život jde dál, bolest se zmírní a zdá se, že vše bude v pořádku. Ale události minulých dob se někdy vracejí.

Je lepší pustit se odvážně do všeho i za cenu, že v polovině případů utrpíš nezdar, než všeho se obávat a nikdy nic nezkusit. Cožpak je vůbec možné, když jsme jen lidé, poznat něco s jistotou? Myslím, že ne. Úspěch obvykle provází ty, kteří mají chuť pustit se do něčeho, a ne ty, kteří si všechno dlouho rozvažují a váhají.

Bůh k nám potichu mluví uprostřed našich potěšení, hovoří v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět. [z knihy Problém bolesti, str. 74]

Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.

Víra, která není než dětskou pověrou, která nikdy nepoznala pochybnosti, která neuznává vědu, která nectí, nechápe a nestrpí odchylné přesvědčení, to je víra hlouposti a nenávisti, matka všech fanatismů.

Mendel při pohledu na nemocné a trpící bývá postižen nepřekonatelnou bázní, která přechází až na okraj nebezpečného onemocnění. (opatova zpráva k neschopnosti Mendela sloužit jako kněz v nemocnici)

Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!

Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.

Jsou lidé, kteří špatně bydlí, špatně se šatí a špatně se živí, kteří na svém těle zkoušejí drsnot počasí, kteří se odříkají společnosti a tráví svůj život v samotě, kteří trpí minulostí, přítomností i budoucností, lidé, jejichž život je trvalým odříkáním a kteří přišli na kloub tajemství, jak dojít zkázy tou nejtrapnější cestou: jsou to lakomci.

Čím to je, že lásku a život provází tolik bolesti, námahy a špíny? Ptám se Vás - čím to je??

Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá.

Jestliže se vám z představy cizího utrpení dělá špatně, jde o případ soucitu. Mohli bychom říct, že projevy soucitu jsou v jednom důležitém ohledu egoistické, neboť pokud člověka těší potěšení jiných a bolí ho jejich bolest, může úsilí o vlastní prospěch vést k soucitnému jednání.

Mladá žena má méně nápadníků než boháč, který si potrpí na dobrou kuchyni.

Manželství přináší mnoho bolestí, ale celibát neposkytuje žádné radosti.