Citáty o bolesti - náhodné
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Už s chmurným mírem shází den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. jen zprostit toho kdo je nevinen a ztrestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.
Na povahu ženy se musíme dívat z toho hlediska, že trpí přirozenou nedokonalostí.
Jediný azyl, vždy a všude otevřený pro všechny trpící, je příroda.
Umění života spočívá v tom, že se učíme trpět a že se učíme usmívat.
Vzpomíná na setkání s vyslanci Židovské legie [Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice ? a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.]
Občas člověk prožívá úsek života, který není zrovna jednoduchý. Kruté období přejde, život jde dál, bolest se zmírní a zdá se, že vše bude v pořádku. Ale události minulých dob se někdy vracejí.
Trpěl chronickým nedostatkem nemocí.
Počátek naší bolesti často se v radostech skrývá.
Nebylo dosud filosofa, který by nemohl trpělivě snášet bolení zubů.
Po dvanácti letech trpělivé práce snad jsme už konečně přesvědčili širší veřejnost v České republice, ale i v zahraničí, že KSČM reprezentuje moderní levicovou stranu a má své plné opodstatnění v politickém systému České republiky. (po volbách v roce 2002)
Základním lidským hříchem je netrpělivost.
Hlad, žízeň a bolest jsou sourozenci lásky.
Láska už není v módě. Zabili ji básníci. Napsali toho o ní tolik, že lidé už na lásku nevěří. Nepřekvapuje mě to. Pravá láska totiž trpí a mlčky snáší utrpení.
Vžili-li jsme se již v myšlenku, že jsme někoho ztratili, připadá nám pak jeho neočekávaný návrat zvlášť bolestivý.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Prokazujte jeden druhému trpělivost, shovívavost a lásku. Nebyl-li by kdokoli mezi vámi schopen určitou pravdu pochopiti nebo by se jí snažil porozumět, zračte duch nejvyšší vlídnosti a dobromyslnosti, když s ním rozmlouváte...
Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.
Kdo miluje Boha, nepotřebuje ani slz, ani obdivu, v lásce zapomíná na utrpení, a zapomíná na něj tak dokonale, že mu na bolest nezůstane ani nejmenší vzpomínka - leda by mu ji připomněl sám Bůh. -str.104
Tělu slouží štěstí a spokojenost, ale síly ducha probouzí, povznáší a rozvíjí jen neklid, žal a bolest.
Šplhání vzhůru je bolestné a z výšek se snadno padá dolů. Húrinovy děti, kap. Túrinovo dětství