Citáty o bolesti

Piš jen knihy, které nemůžeš nenapsat, bez kterých bys trpěl. Knihy nezbytné.

Příroda nás moudře vybavila domýšlivostí, aby nás ušetřila bolestného poznání vlastní nedokonalosti.

Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.

Trpělivost se raduje ze strastí.

Zabývajíc se svými bolestmi, zvětšujeme je, přemýšlejíc o svých slabostech, posilňujeme je.

Když se člověk žení, je konec všemu. Žárlivá náklonnost ženy, ona podezřívavá, nepokojná a tělesná náklonnost nestrpí vedle sebe vroucné a vřelé příchylnosti, oné příchylnosti ducha, srdce a důvěry, jež existuje mezi dvěma muži.

Žena jako větev se ti přizpůsobí, ohýbáš-li ji pozvolna. Avšak zlomíš jí srdce, ztratíš-li trpělivost.

Orwell se obával těch, kteří by zakázali knihy. Huxley se obával, že by nebyl důvod knihy zakazovat, protože by nebyl nikdo, kdo by chtěl nějakou číst. Orwell se obával těch, kteří by nám odpírali informace. Huxley se obával těch, kteří by nám jich dali tolik, že by nás uvrhli do pasivity a egoismu. Orwell se obával toho, že by byla pravda před námi skryta. Huxley se obával toho, že by pravda utonula v moři bezvýznamnosti. Orwell se obával, že se staneme nesvobodnou kulturou. Huxley se obával, že se staneme kulturou zcela zaujatou obdobou smyslových filmů, heče peče a her s odstředivým míčem. Jak Huxley poznamenal v Brave New World Revisited, zastánci občanských svobod a racionalisté, kteří vždy varují před tyranií, zapomněli na téměř nekonečnou lidskou touhu po rozptýlení. Huxley dodává, že v 1984 jsou lidé ovládáni způsobovanou bolestí. V Konci civilizace jsou ovládáni způsobovanou rozkoší. Ve zkratce, Orwell se obával, že nás zničí to, co nenávidíme. Huxley se obával, že nás zničí to, co milujeme.

Trpělivým čekáním se nikam nedostaneme; jen trpělivou prací.

Pochválena buď radost a pochválena buď bolest. Obě jsou sestry a obě posvátné. Utvářejí svět a nadnášejí velké duchy. Jsou silou, jsou životem.

Nepodceňujte, jak může být bolestivé, být uvězněn ve vztahu, kdy máte po většinu času pocit, že byste chtěli být v jiném. Je to prostě utrpení. Potřebujete soucit. A pokud u toho jsou děti, jen dále přispívají k pocitu viny.

Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.

6. října 1973, v den vypuknutí jomkipurské války v 18.00 v projevu k obyvatelstvu [Občané Izraele: kolem 14.00 dnes armády Egypta a Sýrie zahájily ofenzívu proti Izraeli (…) Izraelské obranné síly bojují a zatlačují tento útok. Nepřítel utrpěl vážné ztráty (…) Věřili, že překvapí občany Izraele v Den smíření, kdy se mnozí budou modlit v synagogách (…) ale my překvapeni nebyli (…) Naše vojska zaujala postavení potřebná, aby mohla čelit nebezpečí. Nemáme pochyb o našem vítězství, ale pokládáme opětné zahájení egyptsko-syrské agrese za akt rovnající se šílenství.]

Netrpím přátelé, jenom existovat mi dělá jisté potíže.

Snášej trpělivě, jestliže nemůžeš vesele.

Přátelství a láska všecko zmizí, zbude jenom bolest hořký lék po letech jsme si všichni cizí máme jen hrst vzpomínek.

Bolest dává trestu zdání pomsty a pomsta propůjčuje provinilci zdání důležitosti.

Bolest je živá představa o bolesti. Donuťte vůli, abyste změnili tu představu, odvrhněte ji, přestaňte si stěžovat a bolest zmizí.

Vieme, že v každej bolesti sme vždy v susedstve Boha.

Bůh k nám potichu mluví uprostřed našich potěšení, hovoří v našem svědomí, ale volá v našich bolestech: je to jeho megafon, kterým burcuje hluchý svět. [z knihy Problém bolesti, str. 74]