Citáty o bolesti

6. října 1973, v den vypuknutí jomkipurské války v 18.00 v projevu k obyvatelstvu [Občané Izraele: kolem 14.00 dnes armády Egypta a Sýrie zahájily ofenzívu proti Izraeli (…) Izraelské obranné síly bojují a zatlačují tento útok. Nepřítel utrpěl vážné ztráty (…) Věřili, že překvapí občany Izraele v Den smíření, kdy se mnozí budou modlit v synagogách (…) ale my překvapeni nebyli (…) Naše vojska zaujala postavení potřebná, aby mohla čelit nebezpečí. Nemáme pochyb o našem vítězství, ale pokládáme opětné zahájení egyptsko-syrské agrese za akt rovnající se šílenství.]

V dopise americkému sionistickému příteli po půl roce žití v mandátní Palestině, 1921. [Ti, kdo mluví o návratu, jsou čerství příchozí. Jeden starý dělník je plný inspirace a víry. Říkám, že dokud jsou tady ještě ti, kteří vytvořili to málo, co tu je, nemohu odejít a ty musíš přijet. Neřekla bych to, kdybych nevěděla, že jsi připraven těžce pracovat. Je pravda, že dokonce i těžká práce se hledá obtížně, ale nepochybuju, že si něco najdeš. Pochopitelně, toto není Amerika a člověk může ekonomicky dost trpět. Mohou být znovu nepokoje. Ale jestli někdo chce mít svou vlastní zemi a jestli si to přeje celým srdcem, musí na to být připraven. Až přijdeš, jsem si jistá, že budem schopni plánovat. Není na co čekat.]

Vzpomíná na setkání s vyslanci Židovské legie [Nikdy předtím jsem se nesetkala s lidmi, jako byli tito Palestinci, ani jsem neslyšela příběhy, jaké o Jišuvu vyprávěli. Bylo to poprvé, kdy jsem se dozvěděla, jak hrozně trpí brutalitou tureckého režimu, který již normální život v zemi prakticky zastavil. Měli horečné obavy o osud Židů v Palestině a přesvědčovali nás, že účinný židovský nárok na izraelskou zemi po válce bude možno vznést jenom tehdy, bude-li náš národ hrát významnou a viditelnou vojenskou úlohu, jakožto Židé, ve válce. Skutečně hovořili o Židovské legii s takovým zaujetím, že jsem se okamžitě pokusila do ní přihlásit jako dobrovolnice ? a byla jsem zdrcena, když jsem zjistila, že děvčata přijímána nebudou.]

Nařizuji skoncovat do zítřka s nepokoji v hlavním městě, neboť je nelze v tomto obtížném období války s Německem a Rakouskem trpět. (telegrafický rozkaz generálu Chabalovovi po které následovalo krvavé potlačení demonstrace 11. března 1917 v Petrohradě)

Jsem intelektuálním magnátem... Pokud jde o peníze, netrpím.

Děláme-li hudbu, nesmíme malovat, básnit, popisovat. Ale to, co zhudebňujeme, je přece jen celý člověk (tedy cítící, myslící, dýchající, trpící člověk). Nelze také nic namítat proti "programu" (i když to není právě to nejvyšší) - ale musí být projevem hudebníka, a ne literáta a filosofa, malíře (ti všichni jsou v hudebníkovi zahrnuti).

Kdyby byl papír trpělivý, čekal by na veledílo.

Trpělivost a dlouhý čas zmohou víc nežli vztek a síla.

Když se budou psát dějiny této války, nejslavnější kapitola těch dějin bude mít nápis: SRBSKO. Srbská armáda vykonala divy udatenství a srbský národ vytrpěl neuvěřitelná strádání. A tato obětavost a vytrvalost nemohou zůstat nepovšimnuty - je nutné je odměnit… (1918)

Kdo nemá žádné pochybnosti, nejspíš trpí velkou nejistotou.

Kdo miluje Boha, nepotřebuje ani slz, ani obdivu, v lásce zapomíná na utrpení, a zapomíná na něj tak dokonale, že mu na bolest nezůstane ani nejmenší vzpomínka - leda by mu ji připomněl sám Bůh. -str.104

Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové…Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti - to však je nesmyslná pověra -, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!

Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom ze tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.

Jednou přišel ve zvlášť depresivní náladě. "Slyšel jsi, co se o mně povídá? Že píšu jako Kafka!" Upřel na mne bolestivě uděšený pohled. "Já ho neznám! Já ho nikdy nečet! Jak to můžou tvrdit?"

Vstřebat tyto emigranty by bylo nad schopnosti spořádané, prosperující země, nemluvě o zemi nově zrozené a bojující o to, aby se sama ubránila. Stovky tisíc mužů, žen a dětí byly soustředěny ve stanech v tranzitních táborech, kterým se říkalo maabarot. Neměli tam soukromí a podmínky byly otřesné. Byl zaveden zárodečný výchovný systém pro děti, ale ty trpěly velkým horkem a prachem v létě a válely se v blátě za zimních dešťů. V jednom okamžiku nezůstalo vůbec žádné obilí ani peníze na zaplacení dodávek, jež měly přijít po moři z Ameriky. [V souvislosti s přistěhovaleckým procesem]

Já na smrt samozřejmě myslím, jsem zralá osmdesátiletá paní, takže na to musím myslet. A mám to štěstí, že jsem rozumná, že se jí nebojím. Jenom bych nechtěla umírat v bolestech, že. Ale přijde to, to je samozřejmé.

Válka je pouštění žilou a lidstvo ho má přetrpět. Je povinností kadého člověka, aby se choval v souladu s chaotickým střetem bouřlivých stavů duše. (během 2. světové války)

Po dvanácti letech trpělivé práce snad jsme už konečně přesvědčili širší veřejnost v České republice, ale i v zahraničí, že KSČM reprezentuje moderní levicovou stranu a má své plné opodstatnění v politickém systému České republiky. (po volbách v roce 2002)

Exil je výborná zkušenost, někdy bolestná, ale neocenitelná. Máš své kořeny, tam ale nejsou. Máš jazyk, tam je ale nepoužitelný. V myšlenkách neustálé překládání. A sny v několika jazycích. V jazyce tvé vlastní historie a v jazyce nového života. Psychologická Babylónská věž. Ale když se člověk nepoddá, může z toho mít užitek.

Přeživší holocaustu mají nárok na pocity, které jsou iracionální. Jejich bolest je opravňuje k názorům, které by se jinak daly považovat za iracionální a bigotní.