Láska je buď zbytek něčeho vymírajícího, co bylo kdysi nesmírné, nebo část toho, co v budoucnu bude nesmírné. V přítomnosti však neuspokojuje a dává mnohem méně, než bychom čekali.
Anton Pavlovič Čechov
» Anton Pavlovič Čechov - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)
Všichni úředníci jsou podrážděni, i když se zdají klidní. Tím ovšem zvlášť trpí právě ti advokátkové…Jedině správné je smířit se s danými poměry. I kdyby bylo možné zlepšit jednotlivosti - to však je nesmyslná pověra -, dosáhlo by se nanejvýš něčeho pro případy budoucí, sobě samému by však člověk nesmírně uškodil, neboť by vzbudil zvláštní pozornost vždy pomstychtivého úřednictva. Jen nevzbudit pozornost!
Franz Kafka
Džíny jsem měl a mám, ale nikdy jsem neměl džínovou bundu. To pro mně bylo nesmírně cizí a falešné.
Václav Klaus
Jsi-li něčím nesmírně roztrpčen nebo zkrušen, pak se rozpomeň, že lidský život je mžik a že všichni co nevidět odejdeme.
Marcus Aurelius
Naposledy stál v Českém nebi na jevišti 27. května - a pak se tam sám odebral. Doufám, že tam bude. Byl to kluk nesmírně čestný, už za tu svou pracovitost si zaslouží, aby ho tam vzali. -Zdeněk Svěrák
Ladislav Smoljak
Mahler hudební hodnoty přímo převrací. Jeho menuety a ländlery jsou dobromyslnými či zlomyslnými karikaturami, jeho pohřební průvody groteskami, noční zastaveníčka parodiemi. Ale není to jen hudební komika; všechno je v tomto Mahlerově světě převráceno naruby. Sbor trubek nebo neohrabaný trombon zpívá sentimentální meolodie, nad jejichž hlubokou lyrikou nám vstupují slzy do očí; prosté vojenské pochody s bubínkem připravují příchod něčeho grandiózního, takřka všelidsky velikého; zvuk poštovní trubky ztají vám dech dotekem něčeho nesmírně poetického. Jaký to byl mistr, jenž svým duchem měnil triviální ve vznešené, sentimentální ve vroucí a hluboké, jenž se modlil se slzami v očích, zatímco rty jeho škubal nepotlačitelný smích. - Otakar Zich
Gustav Mahler
Jsem autorem nejen těžkým, ale i drastickým. Některé biografie jsou vysublimované už od kolébky, já jsem však celý svůj život měl nesmírně blízko k nezralosti, přímo jsem se o ni otíral, nereprezentuji svět dospělých, moje slizké místo je tam, kde se zralost stýká s nezralostí, forma s bezformím... Při pohledu na mne jsou kritici bezradní - nevědí, jestli mne mají považovat za žáka, nebo za dospělého, za hodnotu, nebo za brak - a rozzuřeni tím, že je neberu dostatečně vážně, neberou vážně ani oni mne.
Witold Gombrowicz