When I was a boy of fourteen, my father was so ignorant I could hardly stand to have the old man around. But when I got to be twenty-one, I was astonished at how much the old man had learned in seven years. - Když mi bylo čtrnáct, byl můj otec největší hlupák pod sluncem. Když mi bylo jednadvacet, nestačil jsem se divit, jaký pokrok starý pán udělal.
Mark Twain
» Mark Twain - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)
Když jsem měl 20 let, myslel jsem si, že můj otec je idiot. Když jsem měl 30 let, občas jsem si myslel, že má docela pravdu. Když mi bylo 40 let, tak jsem si myslel, že to byl celkem moudrý chlap. A když jsem měl 50 let, řekl jsem si: kdyby tu tak byl a poradil mi!
Tomáš Baťa
Vyrůstal jsem tvrdě. Česal jsem bavlnu, oral s mulami, montoval auta a hrál na kytaru a klavír. Co jsem se naučil, naučil jsem se sám. Nechodil jsem moc do školy. Tři roky. [I grew up hard. I picked cotton and plowed with the mule and fixed the cars and played with the guitar and the piano. What I learned I learned on my own. I didn’t have much school. Three years.]
Pinetop Perkins
Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem dobrá zpěvačka. Když mi bylo 5 let, začala jsem zpívat v kostele a nenáviděl jsem svůj hlas, protože zněl jako dospělé ženy, ne jako dítěte. Styděla jsem se za to. [I never thought of myself as a good singer. When I was 5 years old I started singing in church and I hated my voice because I sounded like a grown woman, not a child. I was ashamed of it.]
Loleatta Hollowayová
Kdykoliv jsem odolal pokušení, bylo to krásné; ale když jsem mu podlehl, bylo to ještě krásnější.
Heinrich Heine
"Ano, bylo mi asi čtrnáct let, když jsem poznal, že jsem rozpolcen rozpolceností světa. […] Strašný i krásný žal mě z toho přepadl. A umíněná láska a umíněná zášť. Nezáleží na tom, zda jsem si tenkrát rozuměl, jak na tom nezáleží dnes. Záleží a záleželo na tom, že jsem se rozhodl hledat ve světě lidi, jež jsem poznal v království dětství, a odvracet se od těch, kdož se pro zchladlé srdce sami odvracejí od dětí malých i těch velkých. Myslím, že toho dne se ze mne stal spisovatel."
Egon Hostovský
Když jsem se vrátil z koncentráku a chtěl jsem psát, měl jsem velmi silný pocit, že psaní, které by mě udržovalo u vzpomínek na smrt, by mě nutně dovedlo k sebevraždě. Bylo třeba si zvolit: psaní, nebo život. Žít nejprve předpokládalo na určitou dobu zapomenout. Bylo to zapomnění odhodlané, dobrovolné, do jisté míry terapeutické.
Jorge Semprún
Twain, Mark
Tyčyna, Pavlo