"Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme." (1410 podle Jana Viklefa Mistr Jan Hus)
Jan Viklef
» Jan Viklef - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: Molnár, Amedeo:Na rozhraní věků. Vyšehrad Praha 1985, s.11
Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme. (1410 podle Jana Viklefa)
Jan Hus
Každý přírodní proces lze podle podle okolností a toho, jak se hodí do krámu, chápat jako "přirozený, tedy správný", nebo jako "zhovadilost, která nemá v civilizované společnosti co dělat".
Stanislav Komárek
"Žil jsem v Norsku a svět se mi zase začal jevit růžovější. Měl jsem literární úspěchy a lidé se ke mně chovali báječně. Jako k Čechoslovákovi a jako ke kamarádovy, který se octl v trablu - i když si ho, podle mínění většiny, zavinil sám. Pak jsem konečně dostal imigrační vízum a znovu jsem se vrátil do USA… Nejmoudřejší mi připadalo zakotvit, nepovažovat současnou situaci za další provizorium, ale přijmout USA jako novou vlast a pokusit se být přijat… Byl to přece jen domov, země, jejímž občanem jsem se stal, měl jsem americkou ženu, dvě zde narozené děti."
Egon Hostovský
"Kdo tě udal?" zeptal se Winston. "Moje dcerka," řekl Parsons s jakousi žalostnou pýchou. "Poslouchala klíčovou dírkou. Slyšela, co jsem říkal, a hned na druhý den si to štrádovala k patrole. Na takovýho prcka je to výkon, co? Vůbec jí to nemám za zlý. Fakticky jsem na ni pyšný. Každopádně to dokazuje, že jsem ji vychovával ve správném duchu."
George Orwell
Kterýsi lord, známý lenoch, parodoval pro svého syna známé rčení: "Nedělej sám, co za tebe může udělat jiný". Známý egoista k tomu dodal: "Nedělej nikdy pro druhého, co můžeš udělat pro sebe".
Alexandr Sergejevič Puškin
Zdálo se mi, že umírám. Ostatně, kdož ví, zdali jsem tehdy neumřel, a nevrací-li se jen duše má na ona místa, kde jsem trpěl? Tuto naději zcela vyvracejí okolnosti přítomné. — Město? (Poznámka vydavatelova. Tímto slovem začíná, dle mého dohadu, zcela nová fáse života, viděného — jak myslím — nazpět, ve světle druhého žití. Díky svým studiím poesie české, odvažuji se tvrditi, že jsem našel dvé analogií k této části "Hradu Smrti": Karla Hynka Máchy "Sen o Praze" a Otokara Březiny "Město". Není tu arci místa, — to učiním jindy a ve zvláštní studii, na kterou se zatím připravuji — abych Město našeho Rukopisu kriticky srovnával s "Městy" právě uvedených Autorův, i jest mi spokojiti se prozatím s tvrzením, že Město mnou objeveného Rukopisu jest v podstatě (ceteris paribus) totožno s Městem "Větrů od Pólů". Zde končí poznámka vydavatelova].
Jakub Deml
Viklef, Jan
Vilardová