AZcitaty.cz

 

Sešli jsme se, němnožko popili, ale hymnu nevymysleli, sešli jsem se znova, němnožko popili, ale.... (jak tvořili s Aramem Chačaturjanem státní hymnu)

 

Dmitrij Šostakovič

» Dmitrij Šostakovič - zobrazit všechny citáty »

Zdroj: Koncert pro klavír a orchestr Des dur. rozhlas.cz [online]. [cit. 2011-04-26].

Štítky: Citáty Dmitrij Šostakovič, Anonymous quotes, autoři od písmene S

Podobné citáty

 

K tomu, aby se lidé sešli, je třeba hloubky jejich duší. Aby se rozešli, stačí už jen jejich povrchnost.

 

Sergej Davydov

 

Byl jsem s děvkou, ale seděl jsem s ní pouze v kavárně, na pokoj jsem s ní nešel. (v roce 2003 o míře své spolupráce se Státní bezpečností, zdroj: Týden.cz 12. 11. 2007)

 

Jaromír Nohavica

 

S nedovyléčenou láskou se znova zamilujeme spíš, než jsme-li už zcela zdrávi.

 

François de la Rochefoucauld

 

Hrůza leží kdesi v budoucnosti tak jistě, jako číslice 99 přechází v 100. Člověk se jí nemůže vyhnout, ale mohl by jí třeba odsunout. A přesto vždy znova a znova vědomě a svévolně ten interval zkracuje.

 

George Orwell

 

Byla jsem z toho obviňovaná hned od začátku. Lidé se mnou odmítali mluvit, anebo byli drzí a hrubí. Bylo to těžké a moc mně to bolelo. Mohla jsem se otočit a utéct, ale to bych nikdy neudělala. Každý den jsem si připomínala jaké mám štěstí. Potkala jsem muže, kterého jsem milovala, netrpěli jsme hladem, nebyli jsme nemocní. Jen tohle nás tížilo a museli jsme oba v sobě najít sílu to potlačit. A vlastně to byla dobrá škola. Beatles byli skupinou čtyř mužů. Velice silná čtveřice. A věřte mi, že ani já bych je nedokázala zlomit. A ani jsem nechtěla. Rozešli se, protože dosáhli vrcholu a čekali na ně nové začátky. Chtěli to tak.

 

Yoko Ono

 

"Sám jsem se ptával, odkud se v mích prvních knížkách vzaly židovské motivy. Moje rodina byla přece zcela asimilována a k židovskému celku příslušela celkem vzato spíš z tradice a setrvačnosti. Nikdy v dětství, ani později jsme neslyšel protižidovskou nadávku a nesetkal jsem se s žádnou formou antisemitismu.l A přece se mi už asi od sedmnácti let zdálo, že se (a také moji příbuzní) přece jen čímsi liším od svých přátel a známých. Každý jsme nějak jiný, říkal jsem si, kdybychom byli všichni stejní, bylo by to na světě k zbláznění. Ta má odlišnost měla zvláštní znak: nostalgii, jež neměla obsah. Toužil jsme po čemsi, co jsem nedovedl pojmenovat. Často jsem býval smutný, deprimovaný a nevěděl jsme proč…"

 

Egon Hostovský