Romain Rolland (1866 – 1944)
Francouzský prozaik, dramatik, esejista, hudební historik a literární kritik, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1915.
Jedinou láskou, která přetrvává, je láska, jež se smířila se vším. S každým zklamáním, s každým nezdarem, s každou ztrátou, která se smířila i se smutnou skutečností, že nakonec žádná touha není tak velká, jako touha nebýt sám.
Čím více poznávám lidi, tím více miluji psy.
Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.
Velká láska může trvat celý život, ale přitom celý život nevyplní. Doživotní spojení dvou lidí se nesmí stát vzájemnými okovy, jež se ani čas od času neuvolní. Je třeba, aby každý, místo aby žárlil na svobodu svého druha, byl šťasten, může-li mu k ní pomoci.
Milovat někoho, znamená pochopit i to, že Vás nemiluje.
Největší zlo, jímž trpí svět, není síla zlých, nýbrž slabost dobrých.
Zřeknu se raději života, logiky, světa, všeho, jen ne lásky.
A přece je to krásné, když si člověk zavzpomíná, jak byl hloupý v mládí.
Touhy nás oslepují a my se často mýlíme. Ale když se vzdáme touhy, celý život se stane omylem.
Hudba - jako déšť, kapka za kapkou proniká do srdce a oživuje jej.
Nejhorší chorobou, kterou trpí svět, není síla špatných, ale slabost nejlepších.
Láska žije v tom, kdo miluje, nikoli v tom, kdo je milován.
Cenou člověka je jeho sen.
Vše, čeho se dotkne láska, je nesmrtelné.
Upřímnost je dar právě tak vzácný jako inteligence a krása.
Jedna z věcí, na nichž se lidé všech dob shodují, je platonická láska k pravdě a reálný strach, který k ní mají.
Nikdy není láska silnější, než když cítí, že se pouští do něčeho, co jí přinese utrpení.
První zákon umění:
Když nemáš co povědět, mlč.
Když máš co povědět, pověz a nelži.
Pochválena buď radost a pochválena buď bolest. Obě jsou sestry a obě posvátné. Utvářejí svět a nadnášejí velké duchy. Jsou silou, jsou životem.
Láska sa v ňom zrodila pod krídlami smrti.