Pierre Teilhard de Chardin (1881 – 1955)
Francúzsky filozof, paleontológ, geológ, antropológ, jezuita.
Láska je nejuniverzálnější, nejobdivovanější a nejtajemnější kosmická energie.
Nie je nič nákazlivejšie ako rozhodný a presvedčením sa vyznačujúci život.
Dva milenci jsou nejdokonaleji sami sebou právě v tom okamžiku, kdy řeknou, že se jeden ve druhém ztratil.
Člověk nepřestane pátrat, pokud je poháněn nějakým vášnivým zájmem.
Mnohost, jednota, energie: to je trojí stránka hmoty.
Moderní člověk už neví, co s časem a s možnostmi, které svýma rukama rozpoutal.
Člověk nemůže plně vidět sebe sama mimo lidství, právě tak jako nemůže plně vidět lidství mimo život a život mimo vesmír.
Člověk vstoupil do světa bez hluku.
Člověk jako střed perspektivy je současně středem výstavby vesmíru.
Stavět lze jen za cenu odpovídající destrukce.
Smrt je podstatná část mechanismu i postupu života.
Nebesa nás strhují do víru hvězd.
Člověk se vynořil ze všeobecného tápání země.
Klaňať sa znamená stratiť sa v bezodnom, ponoriť sa do nevyčerpateľného, nájsť pokoj v neporušiteľnom, byť opantaný nesmiernym a dať to najhlbšie zo seba tomu, ktorého hĺbka je nekonečná.
Láska je najuniverzálnejšia, najobdivuhodnejšia a najtajomnejšia z kozmických energií.
Jedného dňa, keď ovládneme vietor, vlny, príliv s odlivom a zemskú príťažlivosť, naučíme sa využívať aj energiu lásky.
Jedni rozprávajú: čakajme trpezlivo, dokiaľ nepríde Kristus. Druhí povedia: radšej dokončme stavbu Zeme.
Myslíme si možno, že prechádzame cez búrku. V skutočnosti sa mení klíma.
Naše momentálne intelektuálne, politické a dokonca aj duševné otrasy majú jednoduchú príčinu: Až teraz sme zdvihli poslednú kotvu, ktorou sme boli pripútaný k dobe kamennej.
Smrť prekonáme tým, že v nej objavíme Boha.