Moliere (1622 – 1673)
Francouzský herec, spisovatel a dramatik období klasicismu.
Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.
Umíráme jen jednou, a to ne tak dlouho.
Brát si jiného za vzor, to ještě neznamená kašlat a plivat jako on.
Krása tváře je okrasa křehká, pomíjející květ, lesk okamžiku, závislá na pokožce. Ale krása ducha tkví uvnitř a je stálá.
Závistivci sice umírají, ale závist je nesmrtelná.
Radši mě bijte, ale nechte mě se smát.
Hlupák, který nemluví, se nijak neliší od mudrce, který mlčí.
Slova jsou na to, aby vysvětlovala naše myšlenky.
Samota děsí dvacetiletou duši.
Velkou známkou lásky je podrobit se vůli toho, koho milujeme.
Téměř každý člověk umírá na své léky, nikoliv na svoji nemoc.
Ať si říká Aristoteles a celá filosofie, co chce, tabáku se nic nevyrovná.
Podíl na slávě svých předků máme jen v tom, že se jim snažíme podobat.
Přílišná horlivost působí jenom omyly.
Nejlepší omyly jsou ty nejkratší.
Smrt se neřídí našimi plámy.
Ze všeho, co jest věčné, láska je nejkratší.
Lehko se dáme oklamat tím, co milujeme.
Učený hlupák je větší hlupák než hlupák nevzdělaný.
Lékař je člověk, kterého platíme, aby vyprávěl hlouposti v pokoji nemocného, než ho příroda vyléčí, nebo než ho léky zabijí.