Kurt Vonnegut citáty

Všem dosud nenarozeným, všem nevinným chumáčům beztvaré nicoty: Pozor na život.

"Mám jisté zkušenosti s láskou, nebo si to aspoň myslím, ačkoli moje největší lásky by se klidně daly popsat jako "obyčejná slušnost". Krátce nebo i hodně dlouho jsem s někým slušně zacházel a on na oplátku slušně zacházel se mnou. Láska s tím nemusela mít nic společného."

Tohle byla totiž skrznaskrz neškodná planeta, až na ty děsně veliké mozky.

Slova rázem přeskočila ze stránky do mé mysli a byla tam vřele přijata. Ta slova byla parafrází Ježíšova vybídnutí: "Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři."

"Kolíbka je jednou z nejštarších lidských her. Dokonce i Eskymáci ji znají."

Lidi musí pořád o něčem mluvit, mají-li si udržet svoje hlasové fondy v pořádku pro případ, že by je někdy napadlo něco skutečně závažného.

"Dospělost, alespoň jak já ji chápu," řekl mi,"znamená vědomí omezenosti vlastních možností."

Na počátku stvořil bůh zemi a pak se na ni ve svém kosmickém osamění zamyšleně zahleděl. A bůh řekl: "Stvořmež z bláta živé tvory, ať to bláto uvidí, co jsme dokázali." A bůh stvořil všechny živoucí tvory, kteří se dnes pohybují po zemi, a jedním z nich byl člověk. Jedině bláto v podobě člověka mohlo mluvit. Když se bláto v podobě člověka posadilo, rozhlédlo a promluvilo, Bůh se k němu naklonil blíže. Člověk zamrkal. "Jaký má tohle všechno smysl?" zeptal se zdvořile. "Musí mít všechno nějaký smysl?" zeptal se Bůh. "Samo sebou," řekl člověk. "Pak tedy nechávám na tobě abys pro tohle všechno nějaký vymyslel," řekl Bůh. A odešel.

Proč zrovna já? To je věru pozemšťanská otázka, pane Pilgrime. Proč zrovna vy? A proč my, když se to tak vezme? Proč vůbec něco? Prostě proto, že tento okamžik je. Viděl jste někdy brouky lapené v jantaru?... A právě tak jsme my polapeni v jantaru tohoto okamžiku. Neexistuje žádné proto.

"Blížím se ke svým padesátým narozeninám, pane Troute," řekl jsem. "Uklízím sám v sobě a obrozuju se pro léta, která přijdou teď a která budou zcela jiná. Za podobných duševních okolností dal hrabě Tolstoj svobodu svým nevolníkům, Thomas Jefferson svobodu svým otrokům. Já hodlám propustit všechny literární postavy, jež mi tak oddaně sloužili za mé spisovatelské kariéry. Jste jediný, komu to říkám. Pro ostatní bude dnešní noc jako každá jiná. Povstaňte pane Troute, jste svoboden, jste svoboden." ... "Bon voyage," řekl jsem. Zmizel jsem.

Pozdní dvacáté století se podle mne určitě zapíše do dějin jako éra farmaceutické klauniády. Můj vlastní bratr se vrátil z New Yorku s hlavou vybombardovanou Darvonem a Ritalinem a Methaqualonem a Valiem a Bůh ví čím ještě. Měl předpisy na jednu každou věc z tohohle seznamu. Řekl, že se vrací domů objevit své kořeny, ale když jsem uslyšel o všech těch pilulkách, napadlo mě, že bude mít štěstí, nahmátne-li si oběma rukama zadek. Napadlo mě, že byl vůbec zázrak, že našel správný sjezd z mezistátky.

Chcete něco vědět? Pořád ještě žijeme v temném středověku. Temný středověk totiž ještě neskončil.

"Přál bych si, abych se raději narodil jako pták," řekl. "Přál bych si, abychom se raději všichni narodili jako ptáci."

Lidé mají pořád o čem mluvit, aby si udrželi hlasový fond v pořádku pro případ, že by je někdy napadlo něco skutečně závažného.

To, že někteří z nás umí číst a psát a trochu počítat, ještě neznamená, že si zasloužíme dobýt vesmír.

Vědy, to jsou kouzla, která fungují.