Konrad Adenauer (1876 – 1967)
Kancléř Spolkové republiky Německo mezi léty 1949 - 1963. Jeho největším literárním dílem jsou tři svazky „Pamětí“: I. díl 1945 - 1953, II. díl 1953 - 1955 a III. díl 1955 - 1959.
Nikdo z nás nevlastní absolutní pravdu. Pouze argumenty, protiargumenty a prostřednictvím výměny názorů lze doufat, že se pravdě více či méně přiblížíme.
Moc, dámy a pánové, vyžaduje moudrost, střídmost a vnitřní, duševní pocit odpovědnosti. Moc, které se zneužívá, je zničující. Ovšem moc, která je doprovázena odpovědností, je darem Boha.
Čím více přátel ve světě máme, tím lépe pro nás i pro celý svět.
Je tomu tak a dějiny minulých století o tom vydávají svědectví: Pouze dodržování křesťanských zásad může zachránit lidstvo před úpadkem do barbarství anebo, lépe řečeno, dokonce před sebezničením.
Již před léty jsem prohlašoval, že Bůh jednal nesprávně, když neurčil lidské pitomosti žádnou hranici, ale moudrosti vymezil pouze velmi malý prostor.
Chorobné názory působí jako zhoubné emoce. Šíří se a jsou velice nakažlivé.
Je naprosto lhostejné, zda ke sjednocení Evropy dojde na bázi federace nebo konfederace. Říkám vám zcela otevřeně, že pro mne je důležité, aby v tomto směru vůbec k něčemu došlo.
Každý národ si musí být vědom toho, že si z valné části rozhoduje o svém osudu sám. Nemůže si toho být ovšem vědom, pakliže své dějiny nezná a nebo je zná pouze povrchně.
Lidská pitomost a zbabělost jsou dvěmi největšími velmocemi tohoto světa.
Mír bez svobody žádným mírem není.
Nacionalismus svádí lidstvo k tomu zapomínat, že všechny národy mají právo na existenci a že harmonické vztahy a soužití mezi všemi lidmi, slouží nejlépe i vlastnímu národu.
Nejen v životě jednotlivců, nýbrž i v životě národu je vzájemná důvěra základem společné práce a společných úspěchů.
Nesmíme nikdy zamomínat na to, že každý mohutný strom započal svoji dráhu jako nepatrná sazenička.
Obzvlášť v politice by nikdo neměl dělat žádné předpovědi do budoucna. Z tohoto důvodu zůstávám klidným a obhajuji pouze to, co jsem poznal jako pravdivé, kladné a správné. I když něco vyžaduje čas než to dospěje k úspěchu, měl by člověk zůstat při tom, co poznal jako správné a pravdivé. Samozřejmě, že to vyžaduje trpělivost, ale to je podle mého názoru jediná možná politika se kterou nakonec s úspěchem porazíme komunismus.
Osobní svoboda je a zůstává nejvyšší hodnotou člověka.
Pakliže člověk myslí jenom na potíže, nezbývá mu již na nic jiného čas.
Poslední slovo - a to bych chtěl s obavou zdůraznit - mají vždy politici. Z tohoto důvodu je třeba na ně dávat bedlivý pozor. Hrstka politiků je totiž schopna zničit to, co vybudovaly celé generace národů.
Prušák je Slovan, který zapomněl, kdo byl jeho dědeček.
Smlouvy jako takové, žádnou důvěru mezi smluvními partnery nevytváří. Společná práce a vzájemné poznání jeden druhého je to, co vytváří důvěru.
Uctíváme v každém člověku jednotlivce, kterého stvořil Bůh. Lidská důstojnost a svoboda jsou základem pro veškerou činnost ve státním aparátě, v oblasti hospodářství a kultury. V první řadě člověk a potom stát. V první řadě člověk a potom hospodářství.