Josef Čapek (1887 – 1945)
Český spisovatel, malíř, fotograf, grafik a knižní ilustrátor; bratr Karla Čapka.
Už existuje tolik názorů, jaký má být člověk, že nejlépe každý udělá, když zůstane takovým, jaký je.
Politika, která záměrně mate veřejné mínění, která vypočítavě staví na lidské mravní nejistotě, na nízkých pohnutkách, náladách a hnutích, není než velmi hanebnou, ne-li přímo zločinnou spekulací.
Samolibost není v podstatě než omezenost - i když jí propadne člověk třeba geniální.
Máme u nás ustavičný strach o to, abychom byli na evropské úrovni. Cítíme se periferií i tam, kde bychom jí ani nemuseli být. Máme na úroveň poněkud chybný pohled: myslí se, že úrovní je jedině to poslední, nové, co přichází dnešní poštou z Paříže.
Lidé, kteří lehce vydělávají příliš mnoho peněz, neznají ve skutečnosti život.
Člověk v sobě hyne nejprve na svou povrchnost, pak teprve, až v druhé řadě, umírá nemocemi nebo válkami.
Člověk je bytost tragická, podrobená mnohým slabostem, omylům, trápením a přece dychtivá zažehnávati v sobě a v sobě udržovati světlo, oheň prométheovský, svůj lidský jas.
Hloupost je srozumitelnější než rozum; proto v politice snadněji dochází zájmu a platnosti.
Dějiny nejsou jen dějinami pokroku, velkých činů a velkých lidí, ale i lidské hlouposti.
Člověk je v podstatě bytost s těmi ostatními nespokojená.
Svět není jeviště, svět je děloha.
Matky - hrozná děloha života, mlhovinné vaječníky v hlubinách věčnosti.
Osobnost se buduje z určitého, jedinečného souladu a nesouladu s okolním světem.
Mám přátele! - musím si říct s údivem. A se stejným údivem - čím jsem si je zasloužil?
Lidé se z většiny vyžívají tlacháním.
Demokracie, není-li kázní, se zbortí a rozplyne. Svoboda mezi lidmi není k tomu, aby atomizovala, nýbrž spojovala.
Lidé, z velké části, jsou světu prospěšní, ba jsou i jeho ozdobou. Ale jsou zase i z té druhé části - jaká úleva pro tento svět, když z jeho počtu o ně ubude!
Přesvědčení, které o sobě mládež má - že by všechno na světě zařídila a vyřídila lépe, než to neprobudilé lidstvo provádělo před ní, nebývá snad jen ješitně sebepřecenivé, nýbrž také - a ještě více - krásné a povzbudivé.
Život je velmi krásný a velmi těžký - a právě proto nesmí v nás býti špatný.
Umění je umělcům nutností, ale nikdy ne podnikatelstvím. Investovat šikovnost s nadějí na výnos náleží spekulantům. Umění musí být umělci osudem, nikoliv živností.