Jan Werich (1905 – 1980)
Český divadelní a filmový herec, scénárista a dramatik, představitel meziválečné avantgardy.
Každá emancipace má tvář prostředí, ve kterém probíhá. A z mého hlediska je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila její přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z emancipace žádnou radost.
Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.
Člověk nemůže nikdy dělat víc, než je mu dovoleno člověčenstvím. Míň může dělat vždycky. A jak jste si všimli, to s úspěchem probíhá. Ale přemýšlet, a to dá práci, umí jen část lidstva. Ona část, ona tenoučká vrstva, která válčí s lidskou hloupostí.
Pamatovat si je výsada blbých, poněvadž chytří musí vymýšlet.
Takové manželství, to není nějaká betonová stráda. A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip, že v manželství, když si dva lidi rozumějí a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát. Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.
Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.
Vědy je zapotřebí, ale kdyby Newton byl ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil, objevil by ji někdo jinej. Za minutu, za vteřinu, za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl. Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší, protože umění je komunikace.
U nás se vždy platilo více za muziku než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.
Člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk.
Kazdeho dne je svet lepsi nez vcerejsek, i kdyz lidi delaji vsechno proto, aby tomu tak nebylo.
Za pravdu se vždycky platí kopancem, to je mezinárodně uznávaná valuta.
Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech. Za volantem, v posteli, u stolu. Všude jinde se to snese.
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí — čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.
Malí se vždycky bojí velkých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných.
Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.
Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.
Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.
Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne...
Lidská paměť je taky bludiště - moc věcí se tam ztratí.