Jan Werich (1905 – 1980)
Český divadelní a filmový herec, scénárista a dramatik, představitel meziválečné avantgardy.
O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.
Čas má plné kapsy překvapení.
Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.
Proti hluposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!
Proti blbosti i bohové bojují marně.
Výplod chorého mozku nemusí být vždycky nesmysl, protože víme ze zkušenosti, že výplod zdravého mozku se často projeví co neskonalá blbost.
Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové,kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň,že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese...
Ženské nemají smysl pro nesmysl.
Vždycky se najde někde balvan nebo břeh nebo pařez, který se nebojí brzdit povodeň kalné hlouposti.
Klauni nejsou, ale šašků je…
Když tu není ta, kterou miluji, miluji tu, která tu je.
Směšný může být každý. Vtipným jen bystrý.
Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolik míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?
Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno. A jiné, když pěkná ženská jde, co krok, to bok sem, bok tam, když upustí klíče, aby se mohla pro ně sehnout, a dělá, že neví, že má výstřih.
Za všechno dobré nakonec musíme zaplatit zármutkem.
Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.
Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.
Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.
Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.
Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.