Jan Werich (1905 – 1980)
Český divadelní a filmový herec, scénárista a dramatik, představitel meziválečné avantgardy.
Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.
Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.
Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.
Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou. Ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.
Osud je vůl,to jsem si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.
Smích chytré lidi léčí. A jen blbce uráží.
Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.
Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít.
Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.
Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.
Podařené manželství je div světa.
Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.
Nejenom očima a ušima vede cesta k člověku, ale také srdcem a citem.
Největší umění je být živ po svém.
Už vím, že chuť do života a radost z bytí může člověk načerpat snáz z počínání přírody než z počínání lidí.
Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.
Nebojujte jen proto, abyste vyhrál. Bojujte především proto, abyste se nedal.
Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí.
Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!
Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.
Hloupost je největší zlo.