Jan Blahoslav (1523 – 1571)
Český humanistický spisovatel, teolog, historik a biskup Jednoty bratrské.
Ptáčník, když lapí ptáka a chce ho okrotiti, vytrhá mu brky větší a menších nechá, aby mohl poletovati a běhati; tak ďábel, když lapí člověka, vytrhá mu brky větší jako lásku, trpělivost a nechá mu menších, jako postu, skutku milosrdného, do kostela choditi, aby se v tom proletoval.(Pravé povědění, velmi mnoho v sobě zdržující) (Pochodně zažžená)
Chválíme víno a chválíme i pití neb užívání vína bez opilství a opilých nechválíme, a summou nechválíme zlého užívání dobrých od Boha daných věcí, abusus non foliit rem. Dobrý jest meč, avšak někomu dobře, jinému zle posloužiti může. (Filipika proti misomusům) 1567
Matka, kteráž spravuje včely, nemá žahadla jako jiné včely. Tak správcové býti mají, lítostiví, dobrotiví, nemají žahadla míti. (Pochodně zažžená)
Někdo , kdyby přijda do štěpnice i sekal štěpí napořád, staré i mladé, bez vůle hospodáře, však by jemu hospodář toho nesnesl. Tak někdo napořád rúbaje z církve lidí, a odsuzuje bez vůle hospodáře, čí jest čeládka, i můž se naň dobře rozhněvati Pán. (Pochodně zažžená)
Ta slepice dobrá jest, kteráž všecka i cizí kuřátka přijímá a neštípe. Tak ten člověk, kterýž má ke všem milost, žádného neštípe, nepotupuje, všem přeje dobrého, sám jsa živ dobře, znamení jest dobré, že milost Boží v něm. (Pochodně zažžená)
Vrabci se vadí o cizí proso často. Tak lidé o víru, nemajíce ji, ale o cizí vadí se. (Pochodně zažžená)
Jsou někteří jako koza, ježto hlozí kůru, ale dřeva nechají; tak kteří čtou samu literu, ale což se zavírá v liteře, nesoudí toho. (Pochodně zažžená)
Štěp, maje ovoce mnoho, skloní se k zemi; tak člověk, maje skutky dobré, aby se snížil, by vidín nebyl a nechlubil se, ale byl v pokoře. (Pochodně zažžená)
Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval. (Filipika proti misomusům) 1567
Když někdo zleze hrad, vystrčí své znamení; tak ďábel, získaje člověka, hned tu znamení vystrčí - ozdoby a pejchy. (Pochodně zažžená)
Jako člověk, když má díru v sukni, ne hned ji zavrže, ale opravuje ji vždy pomalu, dokudž vidí, že můž býti opravena. Tak i Pán ne ihned zavrže hříšníka, ale častokrát navštěvuje a očekává. Ale když je vidí, že nemohou být ztrestáni, opustí je a zavrže, jakož učinil to Izraelským, když je chtěl shromážditi. (Pochodně zažžená)
Kdož uměním a učením pohrdá, jest podoben k tomu, kterýž by chtěl sukně, kabáty etc. sobě i jiným šíti, avšak krajčovského řemesla by neuměl, jemu se učiti nechtěl, ale je haněl a potupoval.