Immanuel Kant (1724 – 1804)
Pruský filozof, jenž je považován za jednoho z nejvýznamnějších evropských myslitelů, posledního z představitelů osvícenství, který ovlivnil pozdější romantické a idealistické filozofy 19. století.
Muž je žárlivý když miluje, žena i když nemiluje.
Láska je krásná jen pro toho, kdo ji bere vážně.
I ta nejupřímnější žena skrývá na dně svého srdce nějaké tajemství.
Být vyvracen není nebezpečné, být nepochopen ano...
Muže je snadné prohlédnout, žena své tajemství nevyzradí.
Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím úžasem a úctou, čím častěji a více o nich člověk rozjímá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Kritika praktického rozumu, Závěr, AA V.161.
Génius rychleji dospívá k obecné idei než k jednotlivým pojmům.
Se ženami je to jako s gramatikou, je mnoho více výjimek, než pravidel.
Lékaří si myslí, kdovíjak pomohli nemocnému, když dali chorobě vhodné jméno.
Nedospělost je neschopnost užívat svého rozumu bez cizího vedení.
Rozvažování znamená působení v temnotách; nevědomí je porodní bábou myšlenek.
Metafysika má pro vlastní účely svého zkoumání jen tři ideje: Boha, svobodu a nesmrtelnost. Všechno, čím se tato věda jinak zabývá, jí slouží jen jako prostředek, aby k těmto idejím a jejich skutečnosti dospěla. Nepotřebuje je kvůli přírodní vědě, nýbrž aby přírodu přesáhla. Kritika čistého rozumu B 395, AA III.260.
Člověku, který si zlomil nohu, můžeme jeho neštěstí ulehčit tím, že ho přesvědčíme, jak snadno si mohl zlámat vaz. Anthropologie, AA VII.239.
Jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek. Základy metafyziky mravů B 66, Praha 1992, str. 91.
Všechno, co víme, pochází ze zkušenosti.
Postupuj podle takových zásad, u nichž bys mohl jednoznačně žádat, aby se staly všeobecnými zákony.
(Filosofie zahrnuje) principy rozumového poznání věcí prostřednoctvím pojmů. Kritika soudnosti, Úvod, AA V.171.
Pole filosofie v tomto světoobčanském významu lze převést na následující otázky: