Honoré de Balzac (1789 – 1850)
Francouzský spisovatel, představitel realismu a romantismu.
Láska je vědomí toho, že dávám a do-stávám radost.
Teprve, když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou.
Účinek úderu nezávisí na tom, jakou silou udeříme, ale kam.
Velký talent není možný bez velké síly vůle.
Muži a ženy mohou bez újmy na cti vášnivě vzplanout vícekrát. Je to také přirozené, rozletět se za štěstím. Avšak láska je v životě jen jedna. Hluboká jako moře, ale bez břehů.
Sobectví je jed každého přátelství.
V pozadí každého velkého majetku je zločin.
Život dovede nejlépe ocenit voják a mnich.
Láska je snad jen vděčnost z rozkoše.
Nejslavnější lidé své doby bývají nuceni žít v ústraní. Jsou jak ptáci v lese, zpívají, oblažují přírodu a nikdo je nevidí.
Láska a nenávist jsou city, které se vyživují samy, ale nenávist má z těch dvou delší život.
Lhostejnost je jako led na pólu, zabíjí všechno.
Člověk získává na síle tím, že se přizná ke svým slabostem.
Muž, který nedovolí své ženě, aby si mohla ještě něco přát, je ztracen.
Sebeláska je jedem přátelství.
Člověk, který se něčeho dopracuje, budí tolik žárlivosti, kolik závisti!
Někteří lidé jsou jako nuly, musí před nimi stát nějaká cifra a pak se jejich hodnota zdesateronásobí.
Žena nalézá jistě rozkoš v tom, trpí-li pro toho, koho miluje!
Lichocení nikdy nevyzařuje z velkých duší, je výsadou malých lidí, kterým se podaří se zmenšit ještě víc, aby mohli lépe vejít do životní sféry jiné osoby, kolem níž krouží.
Člověk, který je vždy schopen vtisknout svou myšlenku skutečnosti, je génius; ale člověk, který má nejvíce génia, nepoužívá ho stále, neboť pak by se příliš podobal bohu.