František Vymazal (1841 – 1917)
Filozof je ten, kdo vidí věci jinak než ti, co byli před ním.
Dějepis je to, o čem si dějepisec myslí, že to tak bylo.
Fráze jsou polomrtvé myšlenky.
Zřídka pozorujeme vážnější tváře než při čtení jídelních lístků.
Spokojení lidé nehýbají světem.
Mladí jsme jen potud, pokud si přejeme býti staršími.
Každé divadlo má obecenstvo, které zasluhuje.
Pravá bída nastává teprve, když jsme pozbyli naděje.
Hlupák je nebezpečný teprve ve chvíli, kdy si myslí, že je génius.
Člověk bez peněz je vlk bez zubů.
Dějiny jsou posmrtný soud, a proto žádný.
Člověk, jenž jiným rozkazuje, nemá už plné svobody.
Konec hněvu bývá počátkem lítosti.
Lidé mají často to přesvědčení, které vyčetli z novin.
Národy jsou si mnohem bližší než jejich vlády.
Království je nejlepší anebo nejhorší forma státu podle toho, jaký je panovník.
Mladí nadávají starým starých oslů, a právem, neboť sami jsou mladí.
Finančník drží stát asi tak, jako drží provaz oběšence.
Ženy budou nosit na kloboucích i rohy, ale jedna musí začít.
Králové a umělci nejdou rádi do pense.