François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Láska je pro duši toho, kdo miluje, totéž, co duše pro tělo.
Je mnohem snazší poznat člověka vůbec než jednoho jediného člověka zvláště.
Každý vytýká druhým, co zasluhuje vytknout sám.
Ani s největším uměním bychom nemohli život zřídit tak, jak je.
Chtít mít čest bez poskvrny, to by bylo příliš velké vydání.
Kouzlo novosti setře vady v čerstvých vztazích stejně jako dlouhý zvyk v těch starých.
Nic nedáváme tak ochotně jako radu.
Láska dovede i z génia udělat tupce a z tupce génia.
Pohrdání bohatstvím u pánů filosofů byla jen oklika, jak si získat vážnost, když se jí nemohli těšit pro bohatství.
Nevynakládáme tolik úsilí na to, abychom byli šťastni, jako na to, aby si to o nás lidé mysleli.
Kdybychom si sami nelichotili, lichotky druhých by nám mohly uškodit.
Nikdo nedovede tak prohnat svoje okolí jako lenoši, chtějí-li vypadat pilně.
Jarost, která se k stáru zvětšuje, nemá daleko k dětinskosti.
Láska propůjčuje své jméno i vztahům, s nimiž má společného asi tolik co král s králíkem.
Slabost je jediná chyba, kterou není možné napravit.
Leckteré heroické činy zachránila jen tragédie před směšností.
Moudrost je pro ducha, zdraví pro tělo.
Když jsme se nabažili lásky, uvítáme, stihne-li nás nevěra. Zprostí nás naší vlastní věrnosti.
Nejvíc se zesměšňují staří lidé, kteří bývali roztomilí, když zapomínají, že už nejsou.
Svatá odhodlání se ztrácejí v hříšných pokušeních jako sladké řeky ve slaném moři.