François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
V lásce se hodně nedůvěřuje. Ale skoro vždy se ještě víc podvádí.
V lásce se směje nejlépe, kdo se směje nejdříve.
Často bychom se styděli za své nejušlechtilejší skutky, kdyby bylo vidět pohnutky.
Opravdový úspěch máme tehdy, když nám ho musí přiznat i závistivci.
Nedůvěřovat přátelům zahanbuje víc, než být jimi klamán.
Světem vládnou peníze a náhody.
Sebevědomí našich známých je nesnesitelné především proto, že zraňuje naše vlastní.
Ctnost sama by nedošla daleko, kdyby ji nepodpírala samolibost.
Jak mizerný by byl život, kdybychom se občas nepochválili.
Mládí je stálé omámení; je to horečka rozumu.
Člověk je nešťasten, když jej oklamali, nebo zradili přátelé, ale často velmi spokojený, když se klame nebo zrazuje sám.
Rady dávat smíte, ale nikomu nevnucujte postupy.
Ze zpupnosti nechceme být dlužní a z povznesenosti nechceme splácet.
Naděje a obava jsou nerozlučné.
Jen po nemnohém bychom prahli, kdybychom dokonale znali to, co si přejeme.
Naši nepřátelé jsou rozhodně blíž pravdě se svými úsudky o nás než my sami.
Když nás opouštějí neřesti, utěšujeme se vírou, že je opouštíme my.
Láska se často změní jen ve ctižádost. A ze ctižádosti cesta zpátky k lásce není.
Odsouzenci k smrti dávají někdy najevo neohroženost a pohrdání, a ve skutečnosti je to jen strach postavit se tváří v tvář smrti - neohroženost a pohrdání znamená pro jejich mysl totéž co šátek přes jejich oči.
Snadno promíjíme přátelům chyby, pokud jimi nepostihují nás.