François de la Rochefoucauld (1613 – 1680)
Francouzský spisovatel, autor aforismů.
Vynášíme-li se oddaností svých přátel, není to ani tak z vděčnosti k nim, jako proto, aby vznikl dojem, že si jejich oddanost plně zasluhujeme.
Lidé i události potřebují správný odstup. Co se nám nelíbí na dálku, zblízka se nám líbí ještě méně.
Kdo umí odolat láskám náhodným, umí horoucně a vytrvale milovat v lásce opravdové: slabé povahy, kterými neustále zmítají nějaké city, je téměř nikdy neprožívají doopravdy.
U většiny lidí máš cenu jen svého vlivu a svých příjmů.
Spíše se zřekneme dosažitelného poznání než nedosažitelné touhy a nadějí.
Sotva existuje takové zneuctění, aby nás připravilo i o možnost, získat si čest znova.
Pro štěstí je zapotřebí víc charakteru než pro neštěstí.
Nenudí nás ten, koho potřebujeme.
Máme-li peníze, jsme takřka bez chyby.
Krádeže a hrdelní zločiny je nutno páchat ve velkém, pak dostanou nevinné a dokonce úctyhodné jméno.
Věhlas těch nahoře by se měl vždycky měřit prostředky, kterými ho dosáhli.
Nikdy nejsme tak šťastní ani tak nešťastní, jak si myslíme.
Přátele hodnotíme podle toho, jak se k nám mají.
Nenachází-li člověk klid v sobě, je zbytečné, aby ho hledal jinde.
Největší ctižádost je taková, která se ani v nejmenším neprojeví, dokud je nemožné dosáhnout cíle.
Sebeláska je největší ze všech lichotníků.
Většina mladých lidí si myslí, že jsou přirození, když jsou nezdvořilí a neomalení.
Říci málo slovy mnoho je znakem velkých duchů, právě tak jako neříci mnoha slovy nic je znakem těch malých.
Nikdy se nemluví tak těžko, jako když je hanba mlčet.
Ke cti ctnosti je třeba přiznat, že se lidé tím, že spáchají zločin, dostanou často do velikého neštěstí.