Ferdinand Peroutka (1895 – 1978)
Český spisovatel, dramatik a publicista.
Komunismus - ze své volby - je největším žijícím nepřítelem svobody. V zápase proti sobě stojí systém demokratický a komunistický, ne kapitalistický a socialistický. Neboť demokratický stát přijímá zřízení socialistické nebo zřízení volného podnikání, podle toho, jak rozhodne většina. Z toho, že k demokracii se hlásí zastánci i odpůrci soukromého podnikání, vyplývá, že demokracie není hospodářská, spíše lidská víra... Škodlivá lhostejnost státu byla nahrazena škodlivou všemohoucností státu, a občan ztratil poslední útulek, kam by se skryl před domýšlivým dohlížitelem. Lidskost je odsuzována jako chyba, která je pod úrovní cílevědomého politika. ["Demokratický manifest", 1959, New York]
...nechceme, aby boj českého národa proti nacismu vypadal jako komedie, jak by jistě vyhlížel, kdybychom po porážce nacismu si osvojovali jeho kruté a hnusné methody. Český národ to myslil vážně, říkal-li, že si hnusí sám obsah nacismu. Nesmíme dovolit, aby tento čistý obraz byl zakalen počínáním některých jedinců, jimž vzkypěl jed v krvi. Národ musí se tak zřetelně, jak možno, oddělit od této neodpovědné menšiny, jaká všude se konec konců vyskytne. Není hanba, že se vyskytla; až dosud ještě každá revoluce vzbouřila hlubiny; hanba by byla, kdybychom se rozpakovali hanebné činy odsoudit. Národ nebojoval za to, aby násilí jen dostalo jinou barvu; bojoval, aby násilí nebylo. [Dnešek 10/1947]
Pouze ten křičí, kdo není ujištěn o pravdě svých slov. Pravdě pak sluší klidná pevnost a chladná prostota.
Národ kupodivu není nikdy spasen ani ztracen vítězstvím nebo porážkou jedné strany, je-li v něm rozumnost rovnoměrně rozložena.
Známe už zhruba hlavní činy tohoto činorodého humanismu. Je to: mlčet, když se děje něco nehumánního. Nebo dokonce brát bijícího v ochranu proti bitému. [Dnešek 10/1947]
Vyhlásí-li se časově neomezená generální stávka, neznamená to v podstatě nic jiného než rozvinouti boj o moc a vyburcovati odpůrce k největším obavám a k největší aktivitě. [Budování státu (1936)]
Můj dělnický instinkt cítí ve vás škodnou. [Antonín Zápotocký]
Peroutka — do koutka! [heslo komunistických manifestací]
Filozofové, jak dnes věci stojí, bývají spíše odborníci než moudří lidé.
Lid je moře, které má, jako každé moře, své proudy a svá vlnobití; ale vlastní úsudek o správnosti a vhodnosti je veslo, s kterým se na moře vydáváme. Kdo se odhodlává vždy a ve všem hledat ne úsudek svůj, nýbrž úsudek lidu, odhodlává se jaksi plout s proudem jako leklá ryba.
Píše se to sláva, úspěch a pokrok a zhusta se to čte: neomalené lokty, ziskuchtivost a dobré bydlo.
Český národ a jeho dějinné poslání, bylo jako u ostatních okolních národů mít se dobře.
Politika je studenou obludou, která už mnoho pohltila.
Cit - to je život, a otupený cit je ochuzený život.
Filozofové zhusta propadají stavu, kdy ztrácejí hmat pro svět a dívají se na život abstraktně jako na šachovou partii. Svěřit se vládě těchto filozofů znamenalo by něco takového jako klást dynamit k základům všech institucí.
Politika myslí ve válečných termínech: žádné slovo se neopakuje tak často jako slovo boj. Ať je to boj na frontě, na barikádách, nebo jen boj volební a mezi stranami, politika touží udělat z člověka výhradně vojáka v tomto boji, nástroj v zápase o moc, schvaluje na člověku jen ty vlastnosti, které to usnadňují, na ostatních nemá zájem nebo je přímo dává do klatby.
Mír jednou vznikne jako přirozený následek toho, že se podaří svět politicky zorganizovat.
Mír je určitým stavem mezinárodní skutečnosti, ne samostatnou a nad skutečnost povznesenou náladou a stavem nitra.
Malá rozhodnutí vyrozumujeme, ale velká rozhodnutí přicházejí ani nevíme jak.
Je nikým nepřipomínaná, snad zamlčovaná episoda ze začátku roku 1945... Představitelé západních demokratických států se scházeli se zástupci sovětskými k poslednímu jednání o podmínkách míru. V té chvíli se veřejně ozval Mr. Bullitt, bývalý americký vyslanec v Rusku. Pravil, že jak vývoj pozoruje, baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko, Československo budou co nevidět ovládnuty sovětským Ruskem, a Rakousko, Jugoslávie, Itálie snad. Zdvihla se vlna rozhořčení. Velký počet representativních intelektuálů a církevních hodnostářů podepsal prohlášení, v němž Bullitt byl obviněn z podloudné, špinavé, slizké propagandy proti spolupráci západní demokracie se sovětským Ruskem. Také Einstein, muž s největší pověstí v té době, podepsal... Uplynul rok, a baltické státy, Polsko, Rumunsko, Maďarsko skutečně byly ovládnuty Ruskem... Intelektuálové, kteří podepsali prohlášení, dále opovrhovali Bullittem a vážili si sebe. ["Bude demokracie poražena?", Nový domov 5/1975, Toronto]