Erich Maria Remarque (1898 – 1970)
Německý spisovatel.
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
Vždycky se nám zdá lepší to, co nemůžeme dostat, než to, co už máme. V tom spočívá romantika a idiotství lidského života.
Miluji tě a vím, že v životě nebudu nikoho tak milovat, protože už nikdy nebudu takový, jako v tuto chvíli, jež mizí, zatímco já o ní mluvím a kterou nemohu zadržet ani za cenu svého života.
Na světě je dnes už tolik knih, že při příští potopě Bůh pravděpodobně nepoužije vodu, ale papír.
Život brzo skončí a pak nám nikdo nedá nic za to, jestli jsme byli smutní nebo veselí.
Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už dlouho nebude žít.
Dobrá paměť je základem přátelství a zkázou lásky.
Jak věčně jednotvárná a neměnná jsou slova lásky - a jak bohatá je naproti tomu stupnice nadávek!
Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.
Žena, po které touží někdo jiný, hned stoupne v ceně.
Rozum a srdce jsou jako přesýpací hodiny. Kde se jedno naplní, druhé se vyprázdní.
Piš dopis, když se rozčílíš, do obálky ho však vlož až druhý den.
Nikdy toho nechtěj moc vědět. Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným.
V lásce se nelze vracet zpátky, taky nikdy nemůžeš začít znovu.
Životu není třeba hledět do tváře. Stačí ho jen chtít.
Člověk je velký ve svých předsevzetích, ale slabý v jejich provádění.
Láska v člověku začíná, ale nikdy v něm nekončí.
Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.
Neštěstí je nejvšednější věc, jaká existuje.
Na tvrzení, že válku zavinili Židé se tenkrát odpovídalo: a cyklisti. Když se někdo zeptal: A proč cyklisti?, tak se odpovídalo: A proč Židi?