Erich Fromm (1900 – 1980)
Německý a americký psycholog, humanistický filosof a sociolog. Představitel neofreudismu a západního marxismu.
Abychom se bránili hlouposti, k tomu nepotřebujeme víc intelektu, ale jiný druh charakteru, potřebujeme nezávislé lidi, kteří vyhledávají dobrodružství a milují život.
Člověk není věc; stane-li se věcí, je zničen; dříve však, než k tomu dojde, stává se zoufalcem, desperádem a odpůrcem života.
Milovat vlastní krev není těžké.
Láska je aktivní péče o život a růst toho, co milujeme. Kde tato aktivní práce chybí, tam není láska.
Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe. Kdo nic nechápe, je bezcenný. Ale ten kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí. Čím hlubší poznání, tím větší láska. Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají s jahodami, neví nic o hroznech.
Člověk se může spoléhat sám na sebe, nepotřebuje žádných zjevení a žádné církevní autority k tomu, aby věděl, co je dobré a co je zlé.
Milovat znamená uzavřít smlouvu a nemít záruku jejího dodržení, rozdávat se celý v naději, že nebude zneužito naší důvěřivosti a dostaneme vráceno stejné množství dobrodiní.
Člověk je zodpovědný sám sobě za získání nebo ztrátu svého života.
Láska je umenie; nič na svete nie je dôležitejšie, ako sa naučiť tomuto umeniu.
Dobrý život nie je život bez námahy, bez námahy sa nedá dôjsť k tým veciam, ktoré sú v živote podstatné.
Nebyl-li schopen dát smysl svému vlastnímu životu, pokouší se dát mu smysl prostřednictvím dětí; ale nutně ztroskotá jak v sobě, tak v dětech.
Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat.
Láska by měla být v podstatě aktem vůle, rozhodnutí oddat celý svůj život životu jiného člověka.
Dávat je největší výraz moci.
Člověk existuje ve stavu stálé a nevyhnutelné nevyrovnanosti.
Smrt je v životě opravdu jistotou.
Láska je především dávat, ne přijímat.
Svoboda není nic jiného než schopnost následovat hlas rozumu, zdraví, dobrotivosti, svědomí proti hlasu iracionálních vášní.
Člověk má sklon k destruktivnímu a sadistickému násilí právě proto, že je člověkem, že není věcí, a že se tedy musí pokusit život aspoň zničit, nemůže-li jej vytvářet.
Přes naši nesmírnou touhu po lásce považujeme za důležitější téměř vše kromě lásky.