Christian Morgenstern (1871 – 1914)
Německý básník. Byl též novinářem a překladatelem. Jeho otec byl movitý malíř. Morgenstern studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice, poezii a překladatelství.Léčil se s tuberkulózou v Itálii, ale 31. března 1914 ji podlehl. Za svůj život se dočkal velmi malého uznání.
Kdo chce zůstat věrný sám sobě, nemůže mockrát zůstat věrný jiným.
Naše povaha je už taková, že když jsme dosáhli velkých věcí, toužíme po ještě větších.
Krásné je všechno na co se díváme s láskou.
Zdravý člověk je krásný, ale musí na něj přijít trochu nějaké nemoci, aby se stal krásným také duchovně.
S krajinami je to jako s lidmi, nikdy je úplně nepoznáme. Každý člověk a každá krajina mohou za určitých okolností projít všemi fázemi, od té nejubožejší ošklivosti až po tu nejvznešenější krásu.
Charakter člověka se pozná podle toho, jaké vtipy jej zraní.
Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí.
Já je vrcholem kužele, jehož základem je vesmír.
Měli bychom vždycky jenom chtít charakterizovat, ne kritizovat.
Nejkrásnější věcí na celém světě je entusiasmus.
Neexistují žádná slova, která by byla pouhými slovy.
Pravda může posloužit pouze tehdy, když je pro ni příjemce zralý. Není proto vinou pravdy, že je v lidech stále ještě tolik nevědomosti.
Většina lidí jen nemluví, cituje.
Kdyby musel moderní vzdělanec sám zabíjet zvířata sloužící mu za potravu, stoupl by nesmírně počet vegetariánů.
Smích je branou a úsměv dveřmi, kterými může do člověka vklouznout mnoho dobrého.
Většina lidí nemluví, jen cituje.
Vzájemně se poznat, znamená poznat, jak jsme si vzdáleni.
Jsme rození policajti. Vždyť co jiného je pomlouvání, než zábava policajtů bez výkonné moci.
Smích a úsměv jsou brány, jimiž se dá do člověka propašovat mnoho dobrého.
Je třeba celých věků lásky, abychom zvířatům splatili jejich služby.