Blaise Pascal (1623 – 1662)
Francouzský matematik, fyzik a teolog.
Láska dává ducha a udržuje se duchem.
Lidé si nijak nemohli pomoci od smrti, bídy, nevědomosti, a tak je napadlo, že na to nebudou myslet, aby měli pocit štěstí.
Kdo nám vyčítá nedostatky, zaslouží si naši vděčnost.
Nech robíme čokoľvek, všetci robíme to isté: zbierame plody našich včerajškov a zasievame pre naše zajtrajšky.
Nevěrec věřiti musí nejvíce.
Člověk je tedy tvor tak neblahý, že by pociťoval nudu, i kdyby k ní neměl žádnou příčinu, jen díky stavu vlastnímu jeho ustrojení.
Všechno naše uvažování nakonec podléhá citu.
Nízkost člověka jde tak daleko, že se podřizuje zvířatům, že se jim dokonce koří.
Musíme být vděčni těm, kteří nám ukazují své nedostatky.
Člověk si musí dát pozor, aby některá jeho vlastnost nevynikla a nestala se pro něho pojmenováním.
Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící.
Pravda dává jistotu, ale již i samo hledání poskytuje klid.
Veškeré neštěstí mužů spočívá v tom, že nedovedou zůstat v klidu své pracovny.
Člověk není ani anděl ani hloupé zvíře. Neštěstí je, že se jím stává ve chvíli, kdy ze sebe začne dělat anděla.
Pravý smysl bohatství tkví v tom, aby z něho bylo štědře rozdáváno.
Příroda neustále začíná znova a stále totéž, roky, dny, hodiny, a rovněž prostory.
Větší tíhou jsou cizí úspěchy než vlastní neúspěchy.
Sláva je tak sladká, že máme rádi všechno, s čím je spojena, třeba i smrt.
Srdce má důvody, které rozum nechápe.
Le coeur a des raisons que la raison ne connait pas.