Arthur Schopenhauer (1788 – 1860)
Německý filozof.
Žádné zvíře nikdy netrýzní, aby trýznilo, dělá to však člověk a takto vzniká ďábelská povaha, která je daleko horší než je povaha zvířecí.
Pro naše štěstí je důležitější, co člověk je, než co člověk má.
Čemu lidé ze zvyku říkají osud, jsou většinou jejich vlastní hloupé kousky.
Jen hlupák se domnívá, že štěstí pochází z vnějšku, z předmětu; štěstí nebo neštěstí přichází pouze z našeho nitra.
Štěstí je dočasná absence přání a tužeb. Chtění je formou bolesti.
Požadovat, aby si někdo zapamatoval vše, co četl, je jako žádat, aby v sobě nosil to, co kdy snědl.
Není horší cesty za štěstím než hýření ve "vybrané společnosti", neboť tím se jen snažíme změnit svou existenci ve sled veselí, požitků a potěšení, v němž se nevyhneme zklamání.
Když se do knihy dívá opice, nemůže z ní vyhlédnout apoštol.
Pravda může počkat - má před sebou dlouhý život.
Každý den je malý život - každé probuzení a vstávání je malé narození, každé čerstvé jitro je malé mládí, každé uléhání a usínání je malá smrt.
Kdo je přítelem všech, není přítelem nikoho.
Dva darebáci se i ve velké společnosti najdou okamžitě, jako by na klopě nosili nějaký odznak.
Štěstí patří těm, kdo si vystačí sami, protože všechny vnější zdroje štěstí jsou nejisté, nespolehlivé, pomíjivé a závislé na okolnostech.
Odpustit znamená vyhodit oknem těžce nabytou zkušenost.
Nic není těžší než vyjádřit důležité myšlenky tak, aby jim každý porozuměl a pochopil je.
Čím někdo více patří budoucnosti, tj. vůbec a vcelku lidstvu, tím cizejší je své době.
Osamělost je údělem velkých duchů.
Hlavní překážkou v poznání pravdy není lež, ale zdánlivá pravda.
Ve stáří není lepší útěchy než to, že jsme celou sílu svého mládí vtělili do díla, které nestárne s námi.
Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.