Antoine de Saint-Exupéry

Skutečná láska se nikdy nevyčerpá, a když se obrátíš k té pravé studni, bude tím štědřejší, čím více z ní budeš pít.

Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.

Nejdále dojde a nejúspěšnější bude, kdo nejvíc zápasil sám ze sebou.

Svítí hvězdy na nebi proto, aby každý našel tu svou?

Láska nespočívá v tom, že se díváme jeden na druhého, ale v tom, že se díváme stejným směrem ven.

Domýšlivci slyší pouze chválu.

Pravá láska začíná tehdy, když nečekáme nic nazpět.

Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.

Bez lásky se nedá nic dělat. Čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím větší je tvé nadšení. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším.

Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.

Jedině děti vědí co hledají.

Dříve jsem míval málo úcty k dospělým. Byl to omyl, člověk nikdy nestárne.

Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.

Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že myslel špatně.

Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje...

Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"

Běh času nikdy nemáme cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout.

Jediným přepychem jsou lidské vztahy

Až si budeme vědomi své úlohy, byť zcela bezvýznamné, pak teprve budeme šťastni.

Láska je štěstí, které si vzájemně dáváme.