Antoine de Saint-Exupéry (1900 – 1944)
Francouzský spisovatel a letec.
"Nikdy nejsme spokojeni tam, kde jsme," vysvětloval výhybkář.
"Nebyl jsem však uklidněn. Vzpomněl jsem si na lišku. Člověk se vydává v nebezpečí, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit…"
"U vás lidé pěstují pět tisíc růží v jedné zahradě," řekl malý princ, "a přece tam nenalézají, co hledají..."
"Člověk se plně projeví teprve tehdy, když změří své síly s nějakou překážkou."
"Pouze když se hlíny dotkne duch, může vzniknout člověk."
"A ty, libyjský beduíne, jenž jsi nás zachránil, ty mi přesto úplně vymizíš z paměti. Nikdy si nevybavím tvou tvář. Jsi Člověk a pro mne máš tvář všech lidí zároveň. Nikdy dřív jsi nás neviděl, a přece jsi nás poznal. Jsi náš milovaný bratr. A také já tě napříště poznám ve všech lidech."
Konstrukční dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.
Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.
Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.
Nepleť si lásku s vlastnickým šílením; z něho pochází to nejhorší trápení. Neboť z lásky, na rozdíl od obecného mínění, trápení nepochází. Trápení plyne jen z pudu vlastnictví, který je opakem lásky.
Nikdo se nemůže cítit zároveň odpovědným i zoufalým.
Zdá se, že dokonalost se nedosahuje tehdy, když už nelze nic přidat, ale tehdy, když se nedá nic odebrat.
Pokaždé, když nám Antoine přinesl nějaký článek pro Paris-Soir, bylo opravdovou hádankou, jak ho předat do sazárny. Člověk se ho nemohl zbavit. Seděl v redakci až do půlnoci a neustále měnil pořádek vět, tu a tam vypustil řádku nebo slovo a působil kolem sebe absolutní zmatek. — Pierre Lazareff
Technický vývoj směřuje vždy od primitivního přes komplikované k jednoduchému.
Člověk je sám i mezi lidmi.
Galeje nejsou tam, kde se kope krumpáčem... Galeje jsou tam, kde údery krompáče nemají smysl, nespojují toho, kdo kope, se společenstvím lidí.
Člověk vnímá jen ten svět, který nosí v sobě.
Co je podstatné, to je pro oči neviditelné.
Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde.
Milovat neznamená hledět jeden do druhého, ale pohlížet společně jedním směrem.