André Maurois (1885 – 1967)
Francouzský spisovatel.
Tělesná láska je přirozený pud jako je hlad nebo žízeň, jenže stálost v lásce není pud.
Lidská hloupost a zlomyslnost náhody jsou bezmezné.
Nemilujeme ženu proto, co říká. Máme rádi to, co říká, protože ji milujeme.
Co jsi pro ženu udělal, na to může zapomenout, ale nikdy nezapomene na to, co jsi pro ni neudělal.
Láska znamená zapomenout na sebe a žít pro blaho své lásky.
Podezření zasetá do duše vybuchují jako časované miny a hubí postupnými výbuchy.
V každé velké lásce je obsaženo mateřství.
Ukrutnost je dcera strachu.
Manželství je vyšší formou soužití, neboť manželé mají čas a možnost se vzájemně přizpůsobit.
Nikdy nemůžeme milovat ty, jímž se nemůžeme smát. V naprosté dokonalosti je cosi nadlidského, co tíží mysl a srdce.
Muž je úspěšným příživníkem, trubcem, který vynalezl civilizaci, umění a válku, poněvadž ho jinak k ničemu nebylo zapotřebí a poněvadž měl sílu, kterou musel nějak uplatnit.
Krátkozraký chápe, že na lovu netrefil zajíce. Proč se ten, kdo je nesmělý diví, že není milován?
Ve vědě není nic jednoduššího než to, co bylo nalezeno včera, ale nic tak těžkého, jako to, co bude nalezeno zítra.
Lakomství a chlípnost jsou příliš silné vášně, než aby je rozum mohl ovládat.
Do manželství se musí skočit, jako se skáče do vody.
Přátelství žije z jistoty, mlčenlivosti a jemnosti, láska ze síly, rozkoše a strachu.
Člověk se narodil v řetězech, ale někteří lidé dobyli svobody.
Vítězství nepostrádá nikdy dvořanů.
Láska umírá jakmile nalezneme protivenství. Její pravou podstatou je volnost.
Za povodně žízníme nejspíše.