Anatole France (1844 – 1924)
Francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1921.
Neraduji se nikterak, vidím-li mizet nějaký starý blud, myslím totiž už na nový blud, který jej vystřídá, a ptám se starostlivě, nebude-li nepohodlnější a nebezpečnější než onen.
Náboženství prokázalo lásce velkou službu tím, že ji prohlásilo za hřích.
V lidské povaze je, že odpočinek po jedné práci nacházíme pouze v druhé práci.
Vědec rozmnožuje vztahy člověka s přírodou, ale podstatu a povahu těchto vztahů nemůže nijak změnit.
Lidem se vyčítá, že mluví stále o sobě. Ale to je přece téma, kterému rozumějí nejlépe.
Inteligence proniká celým stvořením.
Nikomu nebylo dáno zemřít úplně, smrt nemůže být dokonalejší než život.
Věda je blahodárná; brání lidem myslit.
Vojenský stav je přizpůsoben lidské povaze také v tom, že se v něm nikdy nemyslí a je jasné, že člověk není stvořen k myšlení.
Cudnost je ctnost, která nemůže být po-chována bez zvláštní pomoci boží.
Žádat na vědě morálku znamená vydávat se všanc krutým nedopatřením.
Žena bez poprsí, to je jako postel bez peřin.
Milovat - to znamená zkrášlovat, být milován - zkrášlovat se.
Psát, malovat anebo tesat sochy pro budoucnost není ničím jiným než bláznovou ješitností.
Chcete-li být mnoho milován; mnoho a často, buďte si mrzák, hrbáč či kulhavec; prostě všechno co chcete, ale nebuďte nesmělý. Nesmělost je v rozporu s láskou a je to neduh téměř nevyléčitelný.
Básníci nám pomáhají milovat, jen k tomu tu jsou.
Slovník je celý vesmír v abecedním pořádku.
Život národa je upředen z běd, zločinů a šílenství.
Krásny verš je ako slák kĺzajúci po našich ozvučných strunách. Básnik v nás nerozospievala svoje myšlienky, ale naše.