Anatole France (1844 – 1924)
Francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1921.
Choroba je darom nebies, človek sa totiž dozvie, ako zle so svojím telom hospodáril.
Len vtedy ľúbime skutočne, ak ľúbime bez príčiny.
Mladí ľudia úprimne vyzdvihujú tých, ktorí ich pochvália.
S tým čo odchádza, odchádza kúsok nás.
V ľudskej spoločnosti rovnako ako v prírode sa premeny dejú zvnútra.
Doufat, že zanecháme nějakou vzpomínku v srdci ženy, je stejné, jako chtíti vtisknouti pečeť na hladinu tekoucí vody.
Žena nejhoroucněji milovaná bude vždy nejkrásnější.
Žena se musí rozhodnout. S mužem ženami milovaným není klidná. S mužem ženami nemilovaným není šťastná.
Žárlivost je ctnost, která chrání demokracie před tyrany.
Utrhá se ďáblu na cti. Nebyl to on, kdo svedl Evu. Eva svedla, žena začala. Lucifer šel kolem klidně. Spatřil ženu a stal se z něho satan.
Jen ženy a lékaři vědí, jak velmi potřebná a milosrdná je lež.
Tělo ženy se živí pohlazením jako včela nektarem květů.
Žárlivý člověk žádá od svého druha nemožné, žádá celé tělo. Chce je víc a lépe, než dovolila příroda a chce je všechno.
Svět dělá žena. Je v něm panovnicí - nic se v něm neděje než skrze ni a pro ni. Žena je tedy velkou vychovatelkou muže. Učí ho půvabným ctnostem, zdvořilosti, diskrétnosti a té hrdosti, která se bojí přijít nevhod. Učíme se u ní, že společnost je složitější a jemněji uspořádána, než soudí myšlenka, že citové sny a šero víry jsou nepřekonatelné, a že to není rozum, co vládne lidmi.
Ženy a lékaři vědí, kdy lež je vhodná i milosrdná.