Anatole France (1844 – 1924)
Francouzský básník, prozaik, literární kritik, esejista a filozof, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1921.
Nic není tak zodpovědné za staré dobré časy jako špatná paměť.
Ti, kdož vám tvrdí, že pití vína je zlozvyk pohanský, nepříslušný křesťanu, zapomínají na první zázrak Kristův v Káni Galilejské. Proměnil tehdy víno ve vodu, či to bylo obráceně?
Láska kvete jen v bolesti. Čím jsou vyznání milenců, ne-li výkřikem úzkosti?
Mám raději omyly nadšence, než lhostejnost mudrce.
Křesťanství učinilo milostný kult těla přitažlivější tím, že z něj učinilo hřích.
Náhoda je snad pseudonym Boha, když se nechce podepsat.
Len vtedy milujeme skutočne, keď milujeme bez príčiny.
Stát je jako tělo. Funkce, které vykonává, nejsou všechny vznešené. Některé je třeba skrývat, a to právě ty nejnutnější.
Jenom tehdy milujeme skutečně, pokud milujeme bez příčiny.
Inteligentní ženy si vždycky berou blázny.
Pořádní lidé říkáme obvykle těm, kteří jednají jako ostatní.
Vyčítáme lidem, že mluví jen o sobě, to je však předmět, který ovládají nejlépe.
Žena je upřímná, když nelže zbytečně.
Když milujeme, býváme pověrčiví.
Umělec musí milovat život a ukazovat nám, že je krásný. Bez něho bychom o tom pochybovali.
Nikdy nepůjčuj knihy, protože nikdo ti je nikdy nevrátí. Jediné knihy v mé knihovně jsou ty, které mi půjčili jiní.
Politikové jsou jako koně, nedokážou jít rovně bez klapek na očích.
Pravé tajemství života je hledání krásna.
Starosti jsou nejlepší zábavou.