Citáty o umění

Umění je… dorozumívací prostředek mezi lidmi, který je spojuje ve stejných pocitech.

Umění je krásná pravda, naprosto ne krásná lež.

Moje filosofie zní: Každý den je novým dnem. Nedělám si velké starosti s uměním nebo s životem. Myslím si, že válka a atomová bomba mě zneklidňují, to ano, ale člověk proti nim většinou nic nezmůže.

Umění byznysu je krokem, který následuje po umění. Začal jsem jako komerční umělec a chtěl bych skončit jako umělec byznysu.

...láska je velice důležitá. Je to jediná věc, která je skutečně důležitá. Je to umění kompromisu. Je to umění soužití. Umění, když už ne sdílet stejné zájmy, tak alespoň tolerovat zájmy toho druhého. Mé ženě Gretě teď ani nevadí, když jdu na bridž a mně nevadí, když ona jde na ty své dámské schůzky.

Výchova je nabývání umění využívat vědomostí.

Obecná definice civilizace: civilizovaná společnost vykazuje pět kvalit pravdy, krásy, dobrodružství, umění a míru.

Chtěl bych, aby nádhera byla interpretována pomocí čoček bez zásahu umělce.

Fotoaparát by měl být používán pro zaznamenávání života, pro umělecké ztvárněním pravé podstaty věcí samotných, ať už je to vyleštěná ocel nebo živé tělo.

Já si myslím, že národní umělec jako takový je titul, o kterém je těžko mluvit, protože národním umělcem může být podle mého názoru, když umřel a když součet jeho práce leží na stole, na stole národa, a národ si tý práce váží, akceptuje ji, uzná, že ten člověk něco pro ně udělal. A pak ten národ může říct ano, toto je náš národní umělec. Ale když se usnáší o národním umělectví skupina žijících spoluobčanů, ať jsou jakýkoliv, tak je to furt jenom osobní mínění té skupiny. A nemá to s národním umělectvím vůbec co dělat. A je to jenom titul, jenom metál, s kterým se dá kupčit. A proto já si myslím, že národní umělectví je spíš taková komická záležitost. (…) Zas na druhý straně uznávám, že lidi, já nerad říkám lid, protože to je taková více méně štampilka dneska, na celém světě, ale lidi to mají rádi, protože je to velice lidský. A taky by nemělo smysl se proti tomu bouřit, nebo to zesměšňovat, protože bych v první řadě zklamal ty, kterým se to líbí, který mi to přejou.

Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!" A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.

Musím dbát o to, aby se umělecká seberealizace nezvrhla v subjektivistickou egomanii a nevypudila zbytky divadelnického rozumu. Bayreuth není místo adorace, naše rekvizity nejsou svaté ostatky. Divák zde není součástí nějakého společenství věřících a neklečí na klekátku a právě tak režiséři a výtvarníci nevystupují jako kazatelé tajuplných mystérií. Zdejší divadelní představení nejsou podáváním svátosti.

Obracím se opět k Tristanovi, abych v něm nechal k Tobě promlouvat hluboké umění znějícího mlčení. (v dopise Mathildě Wesendonckové)

Umění medicíny spočívá v obveselování pacienta, zatímco příroda léčí chorobu.

Melodie a harmonie by měly být v rukou umělce pouhými prostředky. Přijde-li snad čas, ve kterém se už nebude mluvit o melodii, harmonii, o německé a italské škole, o minulosti v budoucnosti, pak snad nastane říše umění.

Slyšte, vy zbabělci, co znesvěcujete umění. Jestli tohle má být svoboda! Pak svoboda páchne.

Netvrdím, že umění má být dovedeno k dokonalosti, ale něco jsem sám začal. Tyto hranice nejsou dnes ještě dosaženy. Zvyšuji nároky, aby toto umění bylo nakonec postaveno na pevných základech..

Žádná moudrost nedokáže odstranit přirozené nedostatky. Co je nám vštípeno a vrozeno, dá se uměním zmírnit, ne však přemoci.

Omezovat umělce je zločin. Je to jako vraždit život v zárodku.

Nový umělec je a musí být za každou cenu sebou samým, musí být tvůrcem, musí stavět základ bezprostředně, bez použití všeho minulého a tradičního, zcela sám. Pak je novým umělcem.