Citáty o smrti

Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.

V životě to chodí úplně stejně. Když zaprší, kytky rozkvetou, když ne, tak prostě uschnou. Ještěrky žerou hmyz, a ptáci pak sežerou je. Ale nakonec stejně všichni umřou. Umřou a vyschnou na troud. Jedna generace odejde a jiná ji vystřídá. Když jedna generace odejde, nastoupí další, to je pravidlo. Každý žijeme jinak. A každý jinak umíráme. Ale to není důležité. Nakonec zůstane vždycky jen poušť. Jedině ta přežije. (Na jih od hranic, na západ od slunce)

po Mnichovském masakru, 1972 [Stát Izrael existuje proto, aby bránil Židy. Aby bránil Židy před nepřítelem, a aby jim poskytl jediné útočiště na světě, kde by mohli žít v míru a pokoji. Vždycky, když Izrael bojoval, snažil se udělat čáru za minulostí. Nesnížil se na úroveň svých nepřátel. Snažil se být zdrženlivý i při obraně vlastních dětí. Snažil se je zachránit a přitom si zachovat čisté ruce; zachránit je a přitom dodržovat všechna pravidla slušného chování. Bez zbytečných krutostí. Aniž by riskoval život třeba jen jediného náhodného chodce. Izrael je jedinou zemí, která nemá trest smrti dokonce ani pro teroristy, špiony a sabotéry.]

Právo trestat smrtí je právo hrozné, a soudíc podle jeho dějin a vývoje, bude v budoucnosti zrušeno. Neptejte se, jak mně bylo, když jsem návrhy na vykonání trestu smrti podpisoval. Trest smrti mi není hlavně odplatou ani zastrašením, není zajištěním proti nebezpečnému zločinci; má-li smysl a oprávnění, tedy pouze jako expiace. Nic nevyváží a nevykoupí tak strašnou věc, jako je surová a zištná vražda na člověku, než smrt; takový vrah se provinil na celém člověčenstvu. Ale i to platí jen pro dnešní stav kulturní - budoucí věky budou mít víc možností prevence, nápravy a převychování - i jasnější poznání kriminální odpovědnosti.

Závěrečná stránka knihy archivář: Tuto knihu věnuji všem, kteří zahynuli v plamenech a v mučírnách křesťanských katů. Měli smůlu, že se narodili v době, kdy měli křesťané faktickou a nezpochybnitelnou moc v celé Evropě a ve velké části světa. Jen ve střední Evropě (Německo a Čechy) do poloviny 17. století bylo upáleno na hranicích na 300 000 lidí. Tisíce dalších zemřely na mučidlech a na následky mučení. Viníci byli jak na straně katolíků, tak na straně protestantů. Dnes je křesťanství představováno jako učení tolerance a lásky k bližnímu a výše zmíněné věci jsou prezentovány jen jako zneužití církevní moci odsouzeníhodnými jedinci. Kdo by tomu věřil?

Rytmus je první věc, kterou dítě slyší v děloze. Rytmus nás obklopuje celý život, a když ho přestanete cítit, znamená to, že jste mrtvý.

"Nemoc, šílenství a smrt byly černí andělé, kteří stáli stráž u mé kolébky a kteří mě celý život provázeli."

Muliar byl pravým Rakušanem, ve kterém každý sám najde kousek ze sebe.(reakce na smrt rakouského herce) - Werner Faymann

S Yoko jsem na tom nikdy nebyl dobře. Kupodivu jsem ji začal poznávat až po Johnově smrti.

"Vystupoval jsem v Paříži z letadla, zastavili mě novináři a ptali se na Marilyn. Pověděl jsem, co jsem pověděl, jistě to nebylo nic pěkného. Když jsem vystoupil z taxíku, spatřil jsem plakáty… Neřekli mi to ti bastardi." (režisér Billy Wilder ve vyjádření po smrti Marilyn)

Smrt je vznosnou inspirací umělce.

Umíráme jen jednou, a to ne tak dlouho.

Smrt je lékem, který najdeme kdy chceme, ale máme ho užívat co nejpozději.

Jsem blízek smrti. Konec nastává dříve, než mi bylo dopřáno radovat se ze svého nadání. Život byl přece jen tak krásný. Mým začátkům svítila tak šťastná hvězda, ale kdo změní svůj osud? … Končím, neboť můj pohřební zpěv nesmí zůstat nedokončen.

Francouzská kinematografie je dnes vdovou. (o smrti Annie Girardotové) [The French cinema is a widow today.]

Staří Řekové měli ve vědě pěkně našlápnuto, kdyby se takhle pokračovalo, byli bychom nesmrtelní už dnes.

Smrt zde nezvítězí, protože všichni naši mrtví, každý z nich, zemřel za triumf života. (letcům před odletem)

Jak to, že se hlasatelé "humanismu" a "demokracie" tolik bojí mrtvého nacismu, ale nikoliv živého komunismu? Odpověď je geniálně jednoduchá. Jestliže se nebojím zlodějů a vrahů, pak nejspíš proto, poněvadž sám k nim patřím. Skutečnou i mediální politiku určují už několik let dnešní šedesátníci, kteří patřili r. 1968 k revoluční studentské mládeži, demolující na ulicích evropských a amerických měst auta a obchody. Hlásili se k neomarxismu a jejich ideovým vzorem byl mj. i masový vrah Mao a bandita Che Guevara.

O nicnedělání: Jestli ten, kdo píše, píše dobře nebo špatně, to se zjistí hned. Ale jestli ten, co nepíše nic a klidně si sedí, sedí si klidně z chytrosti nebo z hlouposti, to žádný smrtelník nezjistí.

"Než toto století skončí, miliardy lidí zemřou a hrstka těch, kteří přežijí, bude žít v Arktidě, kde podnebí zůstane přijatelné."