Citáty o rodičích a dětech

Ještě včera jsem důrazně protestoval u generálního tajemníka ministerstva zahraničí proti opatřením vlády a ještě jednou jsem ho upozornil, na všechno nehumánní a protikřesťanské ve způsobu a rozsahu boje vedeného proti Židům. Řekl jsem také, že Svatý otec bude hluboce zarmoucen, když uvidí, že se Maďarsko, až dosud považované za křesťanský národ, dalo cestou, která je v rozporu s učením evangelia. - zpráva Svatému stolci z konce dubna 1944

Kdybych měl srovnat Tarantina a Burtona, musel bych říct, že oba jsou blázniví svým způsobem. Tim je dospělejší než Quentin, ten je pořád jako dítě. Je posedlý, kreativní, je to pošuk v tom nejlepším slova smyslu.

Čím více se nořím do rodičovství, tím víc si uvědomuji, že své matce dlužím omluvu.

Příběhy nacistů, tak jak se učí na školách, už byly všechny odvyprávěné. Jsou důležité pro generaci, která nějak musela zpracovat svůj vztah ke Třetí říši, a která tak potažmo viděla své rodiče jako nepřátele. Myslím, že nadešel čas to vše zhodnotit znova a začít porovnávat. Najednou zjistíte, že lidé tehdy byli ješitní, toužili po moci a vlivu, stejně jako jsou nepoctiví dnes. (o filmu Jud Süß - Film ohne Gewissen)

Četl jste náš národně-syndikalistický program, naší agrární reformu a vše ostatní? Už dnes vím, že bych se s Falangou stáhl, jestliže se povstání podaří a vyjde najevo, že není nic než reakční. Během pár měsíců bych se pak vrátil do tohoto nebo jiného vězení. - O nacionalistickém povstání v roce 1936.

Rodiče mě přesvědčili, že si možná nesmíme koupit hamburger v nákupním centru, ale můžeme se stát prezidentem Spojených států. [My parents had me absolutely convinced that, well, you may not be able to have a hamburger at Woolworths but you can be president of the United States.]

Pokud by mého syna ve škole učila učitelka v nikábu, je mi jedno, jestli se to děje na třech nebo tří stech jiných školách. I jeden nikáb je příliš. (o belgickém zákazu nošení burky)

Jako první izraelský astronaut cítím, že zastupuji všechny Židy a všechny Izraelce. Jsem syn těch, kdo přežili holocaust - nesu utrpení generace holocaustu a jsem abych tak řekl hrdý, že navzdory všem hrůzám, kterými prošli, jdeme kupředu.

Mám nahrávku toho představení a Mr. X zní jako můj malý syn. - Jerome Hines, americký basista (1921-2003). Mr. X byl míněn Samuel Ramey a nahrávkou představení Dona Carlose s Hinesem a Rameym v podání opery v Tulse.

Je nám souzeno žít společně na stejné půdě, ve stejné zemi. My, vojáci, kteří jsme se vrátili z bitev poskvrnění krví; my, kteří jsme viděli jak byli před našima očima zabiti naši příbuzní a přátelé; my kteří jsme přišli ze země, kde rodiče pohřbívali své děti; my kteří jsme bojovali proti vám, Palestincům, vám dnes říkáme hlasitě a jasně: Už dost bylo krve a slz. Dost! [Po podpisu Mírových smluv z Osla]

Školy naplněné zbabělci, kteří se zajímají nejprve, a často jedině, o svůj plat, nemohou nikoho vychovat v pevného, pravdivého člověka. Rodiče trvale podrývající autoritu učitelů obecně i konkrétně nemohou očekávat, že učitelé něco zvládnou. - Petr Piťha v přednášce "Velká iluze českého školství", přednesené 2. dubna 2008 na zahájení Pedagogických dnů na Univerzitě Hradec Králové

"Není vhodné zaměstnávat lidi z jiných kultur, už tu pak zůstanou. Naučí se jazyk, mají děti a je z toho etnický problém". (13. 8. 2009, Týden.cz)

Kterýsi lord, známý lenoch, parodoval pro svého syna známé rčení: "Nedělej sám, co za tebe může udělat jiný". Známý egoista k tomu dodal: "Nedělej nikdy pro druhého, co můžeš udělat pro sebe".

Mnoho mužů si myslí, že do kněžského stavu byli povolání z vyšší moci, ale ve skutečnosti je tam povolal jejich vlastní vnitřní hlas, který říkal: "Je to lehké zaměstnání, v teple, pod střechou, nebo bys snad chtěl být oráčem jako tvůj otec?" Malí bohové [Many feel they are called to the priesthood, but what they really hear is an inner voice saying, Its indoor work with no heavy lifting, do you want to be a ploughman like your father?]

(o monarchistické iniciativě České děti) Veřejně jsme hlásali "předkoperníkovské tmářství" a Československá socialistická republika, strana všeho pracujícího lidu, avantgarda pokroku, ani její kosmonaut Remek s tím nebyli schopni cokoli udělat.

Televize přeměnila americké dítě z neodolatelné moci v nepohyblivý předmět.

Než začnu zpívat, pomyslím na okamžik na svého otce. Bude se mu to líbit, nebo ne? Je tím nejpřísnějším kritikem na světě.

Hudba sama nic nezmění. Ale je zde více ran, více korupce v politice. Generace po generaci může mít lepší svět - musíme se učit od svých rodičů. [The music itself hasn’t changed. But there are more gunshots, there’s more corruption in politics. Generations after generations might have a better world - we need to learn from our parents.]

"Jste ochotní obětovat svoje životy?" "Ano." "Jste ochotní vraždit?" "Ano." "Páchat sabotážní činy, které mohou způsobit smrt stovek nevinných lidí?" "Ano." "Zradit svou vlast cizí mocnosti?" "Ano." "Jste ochotní podvádět, falšovat, vydírat, kazit děti, distribuovat návykové drogy, podporovat prostituci, rozšiřovat venerické nemoci - dělat cokoli, co by mohlo demoralizovat Stranu a oslabit její moc." "Ano." "Kdyby například sloužilo našim zájmům vychrstnout dítěti do tváře kyselinu sírovou - jste ochotní to udělat?" "Ano." "Jste ochotní zříci se své totožnosti a žít do konče života jako číšnice nebo přístavní dělník" "Ano." "Jste ochotní spáchat sebevraždu, když vám to nařídíme" "Ano." "Jste ochotní, vy dva, se od sebe oddělit a nikdy už jeden druhého nespatřit" "NE!" vpadla Julie.

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků [S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.]