Citáty o rodičích a dětech - 24. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Kdo dal život dítěti, stává se jeho dlužníkem.
Jedině děti vědí co hledají.
Dospělí sami nikdy nic nechápou a děti to hrozně unavuje, stále a stále jim něco vysvětlovat. Děti musí být k dospělým hodně shovívavé.
Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
Kdo odmítají jít s námi ke společnému cíli, půjdou sami. Nepůjdeme k cíli jeden po druhém, ale vždy dva a dva. Když se poznáme dva a dva, všichni se poznáme. Budeme se vespolek milovat a naše děti se vysmějí temné báchorce o plačícím samotáři.
Náhoda nám dává rodiče, výběr přátele.
Otcem rodiny je nazýván ten, kdo má v domě právo vládnout, a tímto jménem je nazýván oprávněně, i kdyby neměl syna: neboť není takto označena pouze jeho osoba, ale i jeho právo.
Hlavní otcova povinnost vůči dítěti je účastnit se při jeho početí.
Umíme jen děti počít, ale pak nevíme, co si s nimi počít.
Řeč je milované nevlastní dítě myšlení.
Táta - to je velké dítě, které jsem měl, když jsem byl malé dítě.
Milý synu obávám se, že jsem svoboden.
Otcovo sebeovládání je pro děti nejlepším poučením.
Nezdá se mi nutným míti děti, neboť spatřuji v dětech mnoho velkých nebezpečí, mnoho žalostí a málo blaha - toho jen nepatrně a poskrovnu. Odchovati děti je nejistá věc: úspěch je tu pln zápasů a starostí, neúspěch je větší nad jiné bolesti.
Člověk je dítětem svého díla.
Stydlivost - toť matka nejkrásnější z lidských strastí: lásky.
Žádný otec a matka nepovažují své děti za ošklivé.
My rodiče jsme jako básníci. Dojdeme uznání až po smrti.
Synu, neber nikdy člověku ani zvířeti jeho svobodu, je to nejdražší statek na tomto světě.