Citáty o pravdě

Subjektivita je pravda a pravda je subjektivita.

Tvrzení, že ústavní deklarace nadpozitivního práva má normativní účinky a omezuje tak ústavodárce v jeho činnosti, má dalekosáhlé následky. Není proto pravdou, pokud V. Knapp soudí, že "ústavní zákon nemůže být neústavní, resp.protiústavní", neboť "je - li v nesouladu s jiným ústavním zákonem, platí tu zásada lex posterior derogat priori, resp. lex specialis derogat generali, takže nejde o nesoulad ve smyslu čl. 2 písm. a), nýbrž prostě o derogaci jednoho zákona druhým." Domnívám se, že takovéto hodnocení není přesné a nevystihuje (při změně ústavy měnící její nezměnitelné komponenty) ani podstatu věci. S ohledem na to, že článek 9 odst. 2 expressis verbis zakotvuje antipozitivistické komponenty do naší ústavní úpravy, nelze s těmito komponenty nakládat pozitivistickou terminologií. Je tak podle mého názoru nepochybné, že jakékoliv ustanovení zakládající prioritu nadpozitivního práva obdobné našemu článku 9 odst. 2 má tyto následky:

Pravda není plachá nebo zbabělá.

Jednat znamená mít pravdu. Protože máme o světě spolehlivou představu. Aby mohla být věta pravdivá, musí být pravda. Pravdivé věty jsou možné jen díky tomu, že skutečnost není nekonečně mnohoznačná a proměnlivá - skutečnost má svou pravdivost, svou pravdu. To, že naše věty jsou pravdivé, že podle nich můžeme žít, nás vede k uvědomění, že vzdor všem postmoderním módám je ve světě našeho života pravda.

Měl jsem příležitost zasvětit velkou část svého života vědě. Avšak má účast v aktivitách mimo vědu mne v průběhu let naučila, že život existuje i mimo laboratoř. Pochopil jsem, že pokud usilujeme o vytvoření lepšího světa, musíme se řídit univerzálními lidskými hodnotami, které zdůrazňují spřízněnost lidské rasy - posvátnost lidského života a svobodu, mír mezi národy, poctivost a pravdivost, pokud jde o práva ostatních a lásku ke svým bližním.

Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, "krve se nedořežeš". I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud "po zádech mráz nejde", dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.

Svobodu nelze jenom mít, nelze ji jenom užívat. Je potřeba ji stále nabývat a vytvářet ji pravdou.

Svoboda nabývá své plné hodnoty teprve přijetím pravdy. Ve světě bez pravdy ztrácí svoboda svůj základ a člověk je vystaven síle vášní a otevřených nebo skrytých podmíněností. [Centesimus annus, č.4]

Čím blíže jsou lidé pravdě, tím jsou snášenlivější vůči cizím omylům. A opačně.

Dobrý příběh má vždycky oslňující finále, jako je vražda nebo sebevražda z lásky či zklamání. Oba konce ve své zrůdnosti čtenáře uspokojují a pravda nestačí.

Pravda má tu výhodu, že si člověk nemusí pamatovat, co řekl.

Není pravda, že vtipný je opak seriózního. Opakem seriózního je neseriózní.

Jedna z několika z málo vzdorných základních pravd dobré náboženské morálky a skutečného křesťanství je například právě tohle: že bílá je barva. [And one of the two or three defiant verities of the best religious morality, of real Christianity, for example, is exactly this same thing; the chief assertion of religious morality is that white is a colour.]

Dogma je nepřítelem pravdy a nepřítelem lidí. Dogma říká: Nemysli! Buď míň než člověk. Myšlenky, které obsahuje dogma, mohou zahrnovat dobré a moudré názory, ale dogma je špatné samo o sobě, protože je přijímáno jako dobrá věc, aniž by se je někdo snažil přezkoumat.

"Kdo si přeješ prostou pravdu, jdi k Hollarovi. Kdo si přeješ výmluvnou dokonalost, jdi rovněž k Hollarovi."

Lépe jest dobře zemříti, nežli zle živu býti. Pro trest smrti nemá se hřešiti...Kdo smrti se bojí, ztrácí radosti života. Nade vším vítězí pravda. Vítězí, kdo jest usmrcován. (z dopisu)

...Prosím pánóv, aby své chudině milostivě činili a právě je zpravovali. Prosím měšťanóv, aby své obchody právě vedli. Prosím řemeslníkóv, aby věrně své dielo vedli a jeho požívali. Prosím sluh, aby svým pánóm a paniem věrně slúžili. Prosím mistróv, aby jsúce dobřě živi, své žáky věrně učili, najprvé aby Boha milovali, pro jeho sě chválu učili a pro prospěch obcě a pro své spasenie, ale ne pro lakomstvie ani pro světské zvelebenie. Prosím studentóv i žákóv jiných, aby mistróv svých v dobrém poslúchali i následovali a aby sě pilně pro Boží chválu a pro spasenie své i jiných lidí učili.....Také prosím vás, zvláště, Pražané, aby na Betlém byli laskavi, dokud Pán Bóh popřěje, aby v něm Božie slovo kázali. Pro to miesto diabel sě rozhněval a proti němu farářóv a kanovníkóv popudil, spatřiv, že jeho královstvie v tom miestě sě rušilo. Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli....(část dopisu z Kostnice 10.6.1415)

Pravda je až na dně studny, která nevysychá.

"Myslel jsem si, že když o tom nebude nikdo mluvit, nebude to pravda." (Hlava XXII)

Intuice je zváštní instinkt, který ženě říká, že má pravdu, ať ji má, nebo nemá.