Citáty o přátelství

Když je ti nejhůř, poznáš, z kolika přátel se stali pouze známí.

Muž a žena mohou být skutečnými přáteli až poté, co se spolu vyspí.

Nenávist, která vyvěrá z vyhaslého přátelství, přináší nejzkázonosnější plody.

Štěstí přátele získává, neštěstí prověřuje.

Niekto má to šťastie, že má schopnosť byť priateľom. [Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem. (čes.)]

Měl-li bych si někdy vybrat mezi zradou své vlasti a zradou přátel, doufám, že bych měl dost odvahy k tomu, abych zradil vlast.

Tvůj přítel má přítele a přítel tvého přítele má přítele, proto buď opatrný.

Vůbec se na sebe nezlobili. Dělali si jen přátelské potíže.

Šťastie získava priateľov, nešťastie utvrdzuje.

Bližní - to není jen tvůj přítel, příbuzný nebo známý; to není jen člověk ctnostný, přátelský; to není jen ten, kdo tě má rád a kdo ti neodmítne žádnou laskavost, nýbrž každá lidská bytost, každá duše, kterou Bůh stvořil. Ba i ten, kterého jsi nikdy neviděl, jehož neznáš ani jménem ani od vidění, i ten, který s tebou jedná zle a pronásleduje tě, patří mezi tvé bližní. Také jeho máš milovat jako sebe samého s vytrvalou touhou po tom, aby i on byl blažený a šťastný v každém směru, a s bezmeznou snahou ochránit jej před vším, co by jej mohlo na těle či na duchu zarmoutit nebo zranit. John Wesley, Kázání

Zapomínat starých přátelství pro nová je jako vyměňovat plody za květy.

Nech v priateľstve niet iného úmyslu ako vzájomné hlboké spoznávanie sa.

Pravděpodobnost, že mladý muž narazí na dívku svých snů, po které celý život toužil, se stupňuje v tomto pořadí: 1. je-li s ním dívka, s níž právě chodí, 2. je-li s ním manželka, 3. je-li s ním přítel atraktivnějšího zevnějšku i postavení.

Život je stále plynoucí proces, v jehož průběhu se vždy objeví nějaké nepříjemné věci - mohou zanechat jizvu, ale život přece plyne, a pokud se zastaví, zvětrá stejně jako voda. Jdi statečně kupředu, můj příteli, protože každá zkušenost je lekcí.

Skutečný přítel je největší z pokladů, a přece se lidé pachtí za těmi menšími.

Priateľstvo jedného múdreho je lepšie než priateľstvo všetkých nerozumných.

Dodává i sláva duchu nemalé síly. Dokud ti štěstí bude přát, budeš přátel mít mnoho, smutný až přijde ti čas, zůstaneš úplně sám.

Pane Bohumile M. Ptáčku, nepřestávám držeti Vás ve svém bratrském objetí a Vy jednou, až přijdete k rozumu, budete proklínati hodinu, kdy jste mne začal milovat, ale nic si z toho nedělejte, také starozákonní Job ve svých bolestech a ve svém strašlivém zklamání v ženě a přátelích vykřikl: Pereat nox, in qua dictum est: Conceptus est homo! Je to kapitola 3. a verš rovněž 3. Proklatá noc, kdy se řeklo: Počala jsem člověka! Moje matka mne takto neproklela, já sám se takto neproklel, ale zrovna a doslova takto byl jsem proklet českým i německým národem.

Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus - a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie - za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik - a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním - a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to - stejně jako mě - zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa - a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.

Prospěchem z přátelské úsluhy je úsluha sama.