Citáty o politice - 27. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Politický komentátor je novinář, který po zmínce politika, že nepije kávu, napíše dlouhý novinový článek o tom, že upřednostňuje čaj.
Křesťanský demokrat je politik, který dokáže členům ostatních stran vysvětlit, kde má fíkový list poklopec.
Chce-li politik získat voliče na svou stranu, neukazuje jim na předvolebním shromáždění stranický program, ale tchyni.
Anonym je drama. Jeho hlavním tématem je vztah umění a politiky, fakt, že pero může být i mocnější než meč.
11. listopadu 2008 - předseda poslaneckého klubu Národní jednoty Uri Ariel vysvětluje proč odešel ze sálu Knesetu při Olmertově projevu k výročí smrti Jicchaka Rabina [Není poctou Rabinovi - který byl čestným mužem, který uměl převzít zodpovědnost - když osoba, podezřelá z osobní a veřejné korupce, jako Olmert, zneužívá jeho památku při soumraku své vlády.]
Obamův bývalý asistent Dan Shomon: Lidé vždy měli sklon Obamu jaksi omlouvat. S tím jsem se u žádného jiného politika nesetkal. Měli pocit, že má jakési důležité poslání. A to on možná má.
Veškerá politika je lokální.
Na všechen způsob bude mít naše divadlo tu slávu, že jeho stavba trvala nejdýl ze všech divadel na světě! A bude-li konečně jednou dostavěno, což se řadou nepředvídaných náhod přece snad může někdy přihodit, budou dávno mrtvi už i vnukové těch, kteří na divadlo přispívali proto, aby se v něm hrálo, a nikdo se nebude více pamatovat, proč byla budova ta vlastně vystavena. Jde to s naší stavbou divadelní kupředu jako s českou politikou a jako se vším u nás. (o stavbě Národního divadla)
Jen málo lidí ze Západu si uvědomuje, že islám dal v 7. století ženám politická, zákonná a společenská práva, o nichž se západu ani nezdálo, práva o něž dokonce ženy v USA a jinde na světě musely bojovat ještě ve 20. století.
V reakci na vládou schválené propuštění teroristů (18.8.2008): [Namísto pevného postoje vůči terorismu vláda Kadimy a Strany práce pokračuje v propouštění stovek teroristů výměnou za nic. Likudem vedená vláda nahradí politiku slabosti politikou nekompromisní války proti terorismu, silou a reciprocitou.]
V rozhovoru pro The Washington Post (28.2.2009): [Mám za to, že existuje široký konsensus v Izraeli a mimo něj, že Palestinci musí mít možnost vládnout si svými životy, ale neohrožovat naše.]
Musela jsem z Bangladéše utéct. Napadali mě, prohlásili za odpadlici. Vláda na mě vydala zatykač. Moje knihy zakázali. Nakonec nade mnou muslimští fundamentalisté vyhlásili fatwu, rozsudek smrti. A nikdo se nepostavil na moji obranu.
Vzpomíná na setkání s jordánským králem Abdalláhem před hlasováním Valného shromáždění OSN o rozdělení Palestiny, 1947 [Souhlasil, že se se mnou setká - jako s šéfem politického odboru Židovské agentury - v domě na Naharajimu, kde měla Palestinská energetická společnost vodní elektrárnu. Přijela jsem do Naharajimu s jedním z našich arabských expertů - Elijahuem Sassonem. Vypili jsme obvyklé ceremoniální šálky kávy a pak jsme začali hovořit. Abdulláh byl malý, velmi vyrovnaný muž s velkým šarmem. Velmi brzy ujasnil jádro problému. Nepřipojí se k žádnému arabskému útoku proti nám. Vždycky zůstane naším přítelem, řekl, a jako my si přál mír víc než cokoli jiného. Koneckonců, máme společného nepřítele, jeruzalémského muftího Hádždže Amína al-Husajního. A nejen to, navíc navrhl, abychom se setkali znovu po hlasování Spojených národů.]
Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili.
Násilná revoluce branná nebrání politické svobody, naopak je poškozuje.
Statistika - první politická věda! Poznal jsem hlavu člověka, jestliže vím, kolik je na ní vlasů.
Právo je vůle vládnoucí třídy povýšená na zákon.
Já sám jsem v mládí považoval literaturu za něco, co je mimo nějaký systém, ať už politický nebo hodnotový, za něco svébytného, originálního. Čím jsem starší, tím víc o možnosti takové samostatné existence literatury pochybuji. Uvažuji víc o tom, jestli by literatura neměla přinášet nějaké inspirace pro společnost.
Dokud nestrhneme zdi mezi náboženstvími, mír na zemi nezavládne.
Tony Blair a jeho vláda, káže po celém světě proti terorismu. Měl by raději kázat vlastním bankéřům a uložit jim povinnost jít po špinavých penězích. I Švýcaři spolupracují více, než Angličané. (2001) [Tony Blair, and his government, preaches around the world against terrorism. He would be well advised to preach to his own bankers and oblige them to go after dirty money. Even the Swiss co-operate more than the English]