Citáty o penězích

Každý si přeje být bohatý a obdivovaný, chce jíst, co hrdlo ráčí, a přitom zůstat štíhlý jako proutek, chce být vyrovnaný, chytrý a sexy. Touží po tom, aby mu koncertní sály ležely u nohou, aby ho děti žádaly o autogramy a aby o něm noviny psaly jako o fenomenálním umělci. Ale pokud toho nedosáhne, spokojí se s tím, že je milován. (v odpovědi na otázku "Myslíte si, že to, co si každý člověk v hloubi duše ze všeho nejvíc přeje, je být milován?")

Mezi mnou a Edisonem je veliký rozdíl, Edison má za sebou společnost, vydával akcie, které šly nahoru, měl-li úspěch, když ne, stoupaly akcie petrolejářské, a to bylo dohromady svázáno. Edison měl za sebou peníze, laboratoře, pomůcky a pomocníky.

(o vzhledu eurobankovek) Když teď opravdu pominu politiku, pak z pohledu výtvarného je to takový typický byrokratický peníz. Já říkám, že je to peníz-nepeníz. Protože jsou na nich témata-netémata. Podle mě to přesně opisuje filozofii celé Evropské unie. Hlavně se nikoho nedotknout, všichni musí být kamarádi, běda, aby měl jeden navrch nebo druhý méně. Je to vidět i na těch objektech, které jsou na bankovkách, kde najdete mosty-nemosty, okna-neokna. Rozumíte mi, prostě aby to nikoho neurazilo. Jsou to takové impotentní peníze.

Je to základní krize lidských práv. Sedíme na sudu se střelným prachem nespravedlivosti, nerovnosti a nestálosti. Je to časovaná bomba sociálních a politických problémů. Předtím byla lidská práva popírána jménem bezpečnosti. Teď jsou jménem ekonomické obnovy odsunutá na zadní sedadlo. (o lidských právech v době ekonomické krize)

Má všechno, co potřebuje k boji: intelekt, peníze, lidi, celostátní kampaň. A má nejlepšího manžela pro politiku. Nejdůležitější média, do jakých se můžete v prezidentské kampani dostat, jsou ta svobodná. A já si myslím, že on má cenu dvou set milionů investovaných do svobodných médií. (o Hillary Clintonové)

Nerozum a demagogie jsou objekty, na které se člověk spolehnout nemůže. Mnozí vedoucí politikové jsou společensky bezvýznamní, charakterově podlí a pro svůj úřad naprosto nepřipravení. Někteří z nich jsou pouze levní demagogové, jiní zbohatlíci, kteří svůj politický mandát prostě koupili. Je dost i těch, kteří se řídí pouze nízkými stranicko-politickými předsudky a jinak nevědí zhola nic.

"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali." (pokračování plamenné řeči za sociální rovnost i pro tvůrce české hudby)

"A tak byly mezi ministry pořádány hotové dražby na královské milosti, na zvýšení platů, na čestné tituly, postupy a řády. Každý z ministrů nutně potřeboval svých podřízených jednak k zvýšení své vážnosti a k vykonávání prací, jež pak vydával za své, jednak k vyhledávání malých a tajných intrik. Z toho pak vznikla úmyslný úskok na státní pokladnu; v tom byla příčina, že všechny úřady byly rozmnožovány, zřizována místa nových zbytečných prezidentů, neschopní lidé podržováni a povyšováni, a jim po bok ustaveni jiní, aby za ně pracovali…"

"... vrchnosti ke svému bujnému životu a udržení svých, často koupených, výhod nesnaží se rozmnožit své příjmy zaváděním průmyslu, ale sužováním a znepokojváním poddaných."

Modely ekonomů jsou příliš zjednodušené. Musíme jim připomínat, že vycházejí z neudržitelných hodnot a že jejich "věda" se snaží řídit celý svět, i když mu nerozumí.

O problematice pohraničí se hovoří v našich podmínkách od konce 30. let 20. století. Vždy se jednalo o území výrazně diferencovaná ekonomickým vývojem i národnostním složením (s výrazným zastoupením Němců). Co se rozumí pojmem pohraničí? První vymezení bylo ztotožněno s územím, které okupovala německá armáda ve druhé světové válce. Pro potřeby dosidlovací politiky a uplatňování dalších nástrojů byly v letech 1949, 1960 a 1969 vzhledem k administrativně správnímu členění provedeny dílčí úpravy.

Žena může z muže udělat milionáře, ale jen z takového, který je miliardářem.

Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone zjedovatělo, a otráveno je téměř všechno křesťanstvo. Psi se o kost hrýžou. Vezmi kost a přestanou.

Občané, občané, nejdříve si musíte nahrabat peníze - ctnost až po nich. [O, cives, cives, quarenda pecunia primum - virtus post nummos. Šablona:Lat]

Jen boháči si mohou dovolit být hloupí.

"Demokracie je vláda lidu," vysvětloval Milo. "A lid jsme my, ne? Takže si ty peníze můžeme rovnou nechat a na vládu jako na pouhého zprostředkovatele se vykašlat. Upřímně řečeno, byl bych nejradši, kdyby vláda dala od války vůbec ruce pryč a uvolnila prostor svobodnýmu podnikání. Kdybychom vládě zaplatili, co jí dlužíme, posilovali bychom jenom zbytečně její kontrolní funkci a odrazovali bychom jiný individuální podnikatele od bombardování vlastních lidí a letadel. Brzdili bychom tím jejich iniciativu."

"To byste chtěl, aby naše vlast tuhle válku prohrála?" ptal se major Major. "My neprohrajeme. Máme víc mužů, víc peněz a víc materiálu. Kdokoliv z těch deseti miliónů lidí v uniformě mě může nahradit. Někteří lidé umírají v boji, ale mnohem víc jich vydělává prachy a užívá si. Ať se nechá zabít někdo jiný." "Ale co kdyby takhle uvažoval každý, kdo stojí na naší straně?" "Tak bych byl pěknej trouba, kdybych uvažoval nějak jinak, nemyslíte?"

Peníze jsou nepřítel a je třeba je likvidovat.

My jako křesťané a katolíci nemáme ani nejmenší popud ochraňovat ono židovství, které na sebe strhlo po světové válce vedení mas pracujících ve smyslu marxismu a bohatě to zneužilo pro sobecké účely...

Jas Péllease, Nokturen, předehry k Faunovu odpoledni všude oslnil umělce a poznenáhlu zvítězil u citlivého a inteligentního obecenstva. Vlivy nezbytné u každého tvůrčího umělce, jež ho živily v jeho prvních pokusech, byly stráveny a vytvořily osobnost silnou a zároveň i harmonickou. Dokonce i druhá umění, básnictví s Verlainem a Mallarmé, malířství s celou školou impresionistickou tvoří k našemu hudebníkovi jakoby doprovod. Proto také nelze dnes najít hudebníka, ketrý by tak či onak nepocítil na sobě mistrův stín a který by mohl říci, že mu nic nedluží. (o Debussym