Citáty o náboženství - 21. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Bible je jako mapa. Studovat ji ještě neznamená, že se dostaneme do cíle. Je třeba nasednout do auta, nastartovat a jet.
Řečtí náboženští představitelé se nestřílejí, ale věší. Prosím, respektujte tuto naši tradici! - Damaskinova odpověď na vyhrůžky velitele SS v Athénách Jürgena Stroopa, že jej nechá zastřelit za jeho protesty a obstrukce ohledně deportací Židů. Nevzdělaný Stroop si to zastřelení posléze rozmyslel, a patrně mu nikdy nedošlo, že by měl být uražen, protože arcibiskup tímto výrokem fakticky přirovnal Třetí říši k nejbestiálnější tyranii 19. století, Osmanské říši Mahmuta II. (odkazoval totiž na osud konstantinopolského patriarchy Gregoria V., zavražděného na příkaz sultána v roce 1821)
Podle mého názoru je podstatou každého náboženství pocit viny.
Věže kostelů a hradů jsou vztyčené ukazováčky minulosti.
Bible není pouhou knihou, ale živým stvořením s mocí, která přemůže vše, co jde proti ní.
V křesťanství se ani morálka, ani náboženství samotné žádným způsobem nedotýká reality.
Nikdy s psaním nepřestanu. A to i přes to, že trest smrti nade mnou nikdo nezrušil. Vždycky budu psát proti náboženskému fundamentalismu. Jsem ateistka. Nevěřím na modlení, věřím na práci. A moje práce je být autorkou. Mojí zbraní je přitom moje pero…
Z pozdního střetu křesťanského stoicismu s islámem se zrodí nejvýraznější tendence zbožného ducha Španělska - mysticismus a fanatismus.
Popisuje rozhovor s Johnem Fitzgeraldem Kennedym, 1963 [Kdybychom znovu ztratili svou suverenitu, ti z nás, kteří by zůstali naživu - a nebylo by jich příliš mnoho -, by byli znovu rozptýleni. Ale my už nemáme tu obrovskou pokladnici našeho náboženství, naší kultury a naší víry, kterou jsme kdysi měli. Mnohé jsme ztratili, když šest milionů Židů zahynulo během holocaustu. (…) Mene tekel adresované Izraeli zní "Vyvarujte se ztratit ještě jednou svou suverenitu, protože tentokrát byste o ni mohli přijít navždy." Kdyby k tomu mělo dojít, pak moje generace vstoupí do dějin, jako generace, která udělala Izrael znovu suverénním, ale nevěděla, jak má tuto nezávislost udržet. Když jsem skončila, Kennedy se ke mně naklonil. Vzal mě za ruku, podíval se mi do očí a řekl velice slavnostně: "Rozumím paní Meirová. Nedělejte si starosti. Izraeli se nic nestane."]
(odpověď na Čapkovu otázku: "A co jiní náboženští géniové, řekněme Buddha, Lao-Tse?") Hledají-li v nich někteří moderní Evropané náboženství vyšší než Ježíšovo, je to, myslím, z kulturní únavy; potřebují něco exotického, co by podráždilo umdlenou náboženskou fantasii. I na tom vidět moderní náboženskou krisi. Mám pochopení pro orientální moudrost resignace, ale moudrost lásky účinné je mnohem vyšší.
Mnoho věřících neví, co je náboženství, mnoho nevěřících nemá tušení, co vlastně popírají; ale nejmíň a nejpovrchnějí chápou náboženství lidé indiferentní, lhostejní. Přivést je k tomu, aby o náboženství aspoň mysleli - to by, pane, bylo veliké misionářství, a potřebnější, než jít kázat Negrům; ti věří po svém, ale věří.
Já nestojím proti náboženství, nýbrž proti náboženství zvrhlému, které potřebuje politiky, aby jej hájili.
Ježíš, ne Cézar. To je první přikázání lásky k bližnímu.
Komunism je možný, ale jen mezi bratry, v rodině nebo v náboženské a v přátelské obci; může být udržen jen opravdovou láskou. Nepřijímám třídního boje.
Závěrečná stránka knihy archivář: Tuto knihu věnuji všem, kteří zahynuli v plamenech a v mučírnách křesťanských katů. Měli smůlu, že se narodili v době, kdy měli křesťané faktickou a nezpochybnitelnou moc v celé Evropě a ve velké části světa. Jen ve střední Evropě (Německo a Čechy) do poloviny 17. století bylo upáleno na hranicích na 300 000 lidí. Tisíce dalších zemřely na mučidlech a na následky mučení. Viníci byli jak na straně katolíků, tak na straně protestantů. Dnes je křesťanství představováno jako učení tolerance a lásky k bližnímu a výše zmíněné věci jsou prezentovány jen jako zneužití církevní moci odsouzeníhodnými jedinci. Kdo by tomu věřil?
Jsme fašisté jako italští katolíci, kteří se narodili a byli vzděláváni podle křesťanských zásad, pokřtěni v našich kostelech, které jsou součástí národní paměti.
Dokud nestrhneme zdi mezi náboženstvími, mír na zemi nezavládne.
Vědec věří v důkaz bez jistoty, náboženský fanatik v jistotu bez důkazu.
Lidé, kteří se málo vyznají v přírodních vědách, a lidé, kteří se málo vyznají v náboženství, se mohou mezi sebou hádat a jejich pozorovatelé si mohou myslet, že se to hádá věda s vírou. Ve skutečnosti však zde narazily na sebe jen dva druhy nevědomosti.
Jakkoliv je tedy budoucnost církve nepředvídatelná, zdá se mi, že můžeme předpokládat toto: Opus Dei v ní bude hrát velkou úlohu a dokonce ustanoví její nosnou strukturu, ať už se církevní stádce rozmnoží nebo se budou zmenšovat. - v úvodní kapitole knihy Případ Opus Dei