Citáty o myšlení

Myslím, že je to úžasný příběh, protože jsme už natočili první třetinu filmu, odehrává se tam spousta věcí a já vůbec nechápu, o co jde. (Hitchcokovi při natáčení filmu Na sever severozápadní linkou)

Skutečný islám nemůže být v této zemi (USA) praktikován. Nesmíte bít svou ženu. Nesmíte zabít své děti, pokud si myslíte, že spáchaly cizoložství nebo něco takového, což jsou praktiky, k nimž v muslimských zemích dochází. (prosinec 2001)

Exil je výborná zkušenost, někdy bolestná, ale neocenitelná. Máš své kořeny, tam ale nejsou. Máš jazyk, tam je ale nepoužitelný. V myšlenkách neustálé překládání. A sny v několika jazycích. V jazyce tvé vlastní historie a v jazyce nového života. Psychologická Babylónská věž. Ale když se člověk nepoddá, může z toho mít užitek.

Měli bysme velmi pomáhat této myšlence, ale přesto máme kritický postoj k způsobu a metodám. (k evropské integraci) [We should very much assist this idea [European integration] but nonetheless have a critical stance as to the manner and the methods.]

Obamovo myšlení je zcela cizí, běžným Američanům naprosto nepochopitelné.

Udělení mu Nobelovy ceny míru by bylo správným krokem a pomohlo by rozšířit mezi budoucí generace myšlenky, hodnoty a způsob života, které se vytvářely tvrdou prací nejlepších lidí lidstva a u kterých nyní riskujeme, že je ztratíme. (o nominaci Michaela Kocába)

Vlastní záhada řeči spočívá v tom, že právě vystoupení z řeči ve skutečnosti nikdy zcela nemůže uskutečnit. Neboť každé myšlení o řeči je totiž řečí už zase vždy dostiženo.

Myslím, že lidé na Islandu mají velice podobný vkus jako Češi. Možná to má něco do činění se systémem vzdělávání. Na Islandu máme hodně technokratické vzdělávání. Je to něco jako fast food, nic lidem v hlavě nezůstává. Hollywood nás prostě masíruje. Snaží se, aby lidé jen ubíjeli čas, stejně jako rychloobčerstvení nám kazí chuť. Možná náš vkus souvisí i s určitou inteligencí.

Myšlenka, že by mohl existovat politický uprchlík z Česka, Francie nebo Německa je něčím, co by zpochybňovalo samou podstatu unie. Určitě se objevily případy diskriminace Romů, které je potřeba vyšetřit, ale právo na azyl, to je něco úplně jiného.

Když je západ slunce neoddělitelný od myšlenky na smrt, pak úsvit je jistě znamením znovuzrození.

Dokážu pochopit teorii snahy osvobodit lidi. Ale prostě se nemyslím, že bychom se měli s divokou palbou honit po světě a dávat lidem svobodu, pokud to přímo nesouvisí s naší národní bezpečností.

Kdo je obklopen ušlechtilými myšlenkami, není nikdy samoten.

Myslím, že by měl být Assange zavražděn... Tohle k ničemu dobrému nevede. Obama by měl vypsat odměnu nebo použít bezpilotní letoun.

Nelíbí se mi vůbec Evropa nových osvícenců typu španělského Zapatera nebo skandálního filmového režiséra Almadovara. Zde bylo katolíkovi upřeno právo říci, kdo je. Jsme svědky pokusu o protikaotolický radikalismus těch, kteří si myslí, že je pravdou to, co si myslí většina a právě to je pravda totalitarismu. Nastala chvíle, abychom se mobilizovali, abychom přešli k akci - mám na mysli kulturní boj - ne terorismus.

My křesťané! My ubozí křesťané! každý ve své ohradě, podezírajíce se navzájem, bez fantazie, strachující se posměchu světa, poděšeni myšlenkou, že bychom se stali "blázny pro Krista". Často si myslím: je zázrak, je to jen dílo všemohoucího Boha, že víra dosud žije na zemi. (Anděl světla)

Nejsem ateista. A myslím, že se nemůžu označit za panteistu. Je to otázka, jež je příliš široká pro naši omezenou mysl. Jsme jako malé dítě, vcházející do obrovské knihovny, přeplněné knihami v nejrůznějších řečech. Dítě ví, že někdo musel ty knihy napsat, ale neví, jak je napsal. Nerozumí řečem, ve kterých jsou knihy napsané. Matně tuší jakýsi nadpřirozený pořádek v tom, jak jsou knihy uspořádané, ale nic o něm neví. Takové je podle mě postavení i toho nejinteligentnějšího člověka vůči Bohu.

Čím promyšleněji lidé jednají, tím účinněji je může postihnout náhoda.

Rushdie tvrdí, že tyrani a pisálci jsou přirozenými protivníky, ale takové rozdělení je podle mne příliš zjednodušující - to by z toho vyšli spisovatelé moc lacino. Já si myslím, že diktátoři prostě nesnesou konkurenci - stejně jako spisovatelé.

Hudba Antonína Dvořáka zní tak poctivě, jak poctivě zní jeho krásné jméno. S jeho hudbou jsem prožil celý život a troufám si proto myslet, že Dvořáka znám do nejjemnějších záchvěvů jeho duše. Znám ho možná lépe, než lidi, kteří jsou mi nejbližší. Moje krev se k němu spontánně hlásí a nevím, co bychom si bez jeho hudby počali. Řekl za nás totiž prakticky všechno. V radosti i utrpení. - dirigent Libor Pešek

Přicházíval do mé kanceláře, buď když končil některé své dílo nebo když se děly zkoušky k jeho pracím. Nepamatuji se, že by býval kdy usedl. Obyčejně chodil, někdy se postavil k mému psacímu stolu nebo oknu, a pohlížeje střídavě do neurčita mluvil nebo poslouchal. A stávalo se, že uprostřed některé věty náhle ustal a zamyslil se. To mu v duši vylétl a počal pěti skřivan některé myšlenky hudební, které si někdy hned počal hvízdati. Teprve po chvíli vracel se ze své zasněnosti k řeči. A někdy také uprostřed řeči se obrátil a odkvapil. A přišel třeba za několik dní, aby "domluvil, v čem jsme předešle přestali". To vše působila v něm hudba. Bylo mu v očích a na tváři skoro znáti, jak v něm stále vře a tryská gejzír tónů v oněch nesčetných melodických kombinacích, jimiž tvořil svá díla. -ředitel Národního divadla František Adolf Šubert