Citáty o míru a válce

Manželství musí neustále bojovat proti draku, který všechno spolkne - proti zvyku.

Viděl jsem, v čem spočívá takzvaná bojovnost některých "bojových" lidí. Vymyslí si svůj "boj", vydupou si ze země důvody, dají mu jméno a bojují bez rizika a bezvýsledně. Bojují - jenom aby nemuseli myslet a pracovat.

Nestyď se přijmout pomoc! Neboť je ti uloženo konat povinnost jako vojákovi za útoku na pevnost. Copak na tom, nemůžeš-li pro pohmožděnou nohu sám na cimbuří vystoupit, ale s přispěním jiného to provedeš

Země má tvar válce a její hloubka měří třetinu její šíře.

Sluší se totiž, aby voják spíše poslouchal než mluvil.

Ať už spojí muže a ženu jakákoliv láska, jsou si vždy cizí tělem i duší - zůstanou válčícími stranami.

Je snadnější bojovat za principy než žít podle nich.

Láska může být i bojištěm. Láska začíná obchvatným manévrem a končí poziční válkou.

Židovský stát je oprávněný a specifický válečný cíl. Bez něho nemůže být vřed, který otravuje nemocný organismus Evropy, vyléčen: protože bez něho nebude existovat odpovídající možnost emigrace pro miliony, jejichž staré domovy jsou nenapravitelně odsouzeny; bez něho nebude rovnosti; a bez toho nebude mír. [Žabotinského kniha Židovská válečná fronta]

Jsem ochoten k jakékoli restituci, já jsem ochoten k čemukoli, za jedné jediné podmínky: posaďte k tomuto stolu dvacet osm mých příbuzných, které jste zavraždili za druhé světové války. Protože toho nejste schopni, nebudeme se vracet do minulosti. (k německým majetkovým nárokům v České republice)

Slovenské národní povstání znamenalo nejen pro mě, ale pro každého vojáka odčinit tu hanbu, kterou naše republika zažila, že musela kapitulovat, opustit hranice. Za republiku bojovali všichni. A povstání dávalo také určitou satisfakci za národní urážku, kterou naši utrpěli.

Otázka postavení radaru není ani tak otázka bojová, jako spíše symbolické vymezení teritoria, kdo ke komu patří. V tom směru jsem v Moravcově televizním pořadu parafrázovala ženevského teologa Karla Bartha a řekla: "Raději se budu mýlit s Amerikou, než mít pravdu s Ruskem." Jenomže lidi to přesně otočili na Bushe a Putina, což je naprostá blbost, to jsem neřekla. A když potom další řekl, že tím chci eskalovat válku, tak to již byl další zkreslující posun. (Odpověď na otázku "Proč jste vy osobně třeba pro výstavbu radaru v Brdech?")

Šaron nepotřebuje dialog; on potřebuje dobrou psychiatrickou péči. (reakce na Šaronův projev ze 4. března 2002, kde tvrdil, že k mírovému jednání lze Palestince donutit jen vojenskou silou)- Jásir Abed Rabbo

Šamirova osobnost a styl se výrazně lišily od těch Beginových, a to navzdory silné shodě na ideologii a politice. Šamir byl zřejmě ovlivněn mnoha lety strávenými v podzemí a poté v Mosadu. Na rozdíl od Beginovy dominující osobnosti je Šamir jemnější. Držel se mnoha témat ze společného programu, avšak klidněji, nenápadněji a méně konfrontačním stylem. Má tendenci se vyhýbat publicitě a médiím a je poměrně nekomunikativní o své minulosti. Je pokládán za metodického a pracovitého člověka s příjemným zevnějškem, který skrývá drsnou osobnost. Byl vnímán, zejména ve Washingtonu, jako více diplomatický a méně bojovný než Begin. Někteří jej popisovali jako tichého, nudného, necharismatického, avšak odhodlaného člověka. [Bernard Reich. Political Leaders of the Contemporary Middle East and North Africa: A Biographical Dictionary. s. 490]

Tihle mladí lidé po ničem netouží, nemají žádné přesvědčení, o ideálech ani nemluvě, neusilují o konkrétní povolání, nechtějí mít ani politický vliv, ani šťastné manželství, nechtějí mít ani děti, ani domácí zvířata, ani vlast a netouží ani po dobrodružství nebo revoltě, ani po klidu a míru v tradičním duchu. Kromě toho už nechápou zábavu jako hodnotu. Volný čas a pracovní čas jsou stejně namáhavé a liší se především tím, zda se peníze vydělávají, nebo vydávají. -str.270-271

Je to prostě jakási nová móda, móda boření mýtů, móda nastavování zrcadla, móda zvláštní, leckdy velmi flagelantské reinterpretace vlastních dějin. Často se dovídáme z různých povrchních komentářů (a teď budu schválně přestřelovat, ale ne moc), že husité byli vlastně banda obyčejných lapků, kteří jen ničili a drancovali Evropu, že doba pobělohorská nebyla dobou temna, ale naopak dobou rozkvětu a vzdělanosti, a že v Rakousko-Uhersku se nám vlastně dařilo docela dobře, a neměli jsme je proto bourat, stačilo je přetvořit jenom na jakousi středoevropskou nebo podunajskou federaci. Někdy to zkrátka vypadá, že stačí jen otočit znaménka a barvy, zaměnit bílou za černou, dát místo plusu minus - a hle, nové české dějiny jsou na světě. Takového Edvarda Beneše jsme ostatně od roku 1989 stačili otočit už dvakrát. Napřed to byl exponent buržoazie - za komunistického režimu, po listopadu 89 se z něj nakrátko stal významný demokratický politik - a dnes už je to opět v médiích jakýsi přisluhovač nebo dokonce agent Stalina. A když už jsme u toho: hlavní tragédií druhé světové války, jak se někdy zdá při četbě médií nebo dívání se na televizi, už není nacistická genocida českého národa, ale poválečné excesy během odsunu Němců. Dámy a pánové, já záměrně karikuji, záměrně to přeháním - a vy to víte. Ale stejně tak víte, že kus pravdy mám, a já zase vím, že vás to - stejně jako mě - zlobí. Máme zaplaťpánbůh demokracii, máme zaplaťpánbůh svobodu slova, a proto nechť si každý říká a píše, co chce. Ale to, vážení přátelé, platí i pro nás. Proto si tady slibme, že k těmto věcem nebudeme mlčet, že budeme psát a mluvit, kde to půjde a jak to půjde, a že prostě nenecháme veřejný prostor zaplnit povídačkami o vlastní historii, která je obrácená naruby pod praporem jakési podivné nesmyslné sebereflexe. Když to budeme dělat, tak to nejhorší, co se nám může stát, je, že nám nějaký krasoduch občas vynadá do nacionalistů nebo nás obviní, že máme jiráskovsko-nejedlovské vidění světa - a to, dámy a pánové, nebolí, na to se dá zvyknout.

Představoval všechno mýtické a hrdinské, ale i všechno šovinistické a impolitické z izraelské společnosti. [Michael B. Oren, spisovatel a autor knihy Šest dní války]

Weizman je jediná izraelská osobnost, se kterou mohu jednat … je můj mladší bratr. [Anvar al-Sadát, egyptský prezident při egyptsko-izraelských mírových jednáních]

Stát Izrael, v těch či oněch hranicích, musí být součástí Blízkého východu. Musíme najít způsob jak žít s Araby. [v reakci na nepokračující mírový proces, 1980]

Stejně jako ostatní rodilí Izraelci neboli Sabrové jsem neměl osobní zkušenost s holocaustem ani jsem s tím nebyl nijak úzce spojen, avšak stejně jako většina příslušníků mé generace jsem žil v jeho stínu. Tomu se nelze v Izraeli vyhnout. Čím víc se to snažíme potlačovat, tím víc to vyskakuje z hlubin našeho podvědomí. Shledal jsem, že přemýšlím nad osudem této ženy. Byla zachráněna ze samotných čelistí očistce - jen proto, aby nalezla smrt v Nahariji. Když uslyšela první salvu kaťuší, vyběhla ven, aby zavolala své dvě děti do krytu - a byla na místě zabita, před jejich očima. Tato scéna je bude patrně strašit po zbytek jejích života. Předpokládá se, že ministr obrany provádí své vyhodnocení a dospívá ke svým rozhodnutím chladným racionálním myšlením. Není přitom ze zásady místo pro city. Je jeho povinností vzít v úvahu celou paletu otázek: Je vojenský zásah nezbytný? Co se stane v jeho důsledku? Co na to řeknou Spojené národy? Ale ministr obrany je pouze z masa a krve. Jeho soudy nemohou být zcela odděleny od jeho osobnosti, od jeho pocitů - a možná dokonce ani od jeho filosofie. Během doby, kdy jsem byl velitelem letectva, jsem často radíval politickým místům, aby používala naše letadla proti nepřátelským cílům; a potom, když byla moje rada přijata, jsem vysílal piloty na jejich cestu. Jako ve všech demokraciích má zvolená vláda úplnou kontrolu nad vojenskými silami a velitel letectva se zodpovídá ministru obrany. Ale nyní byla konečná odpovědnost na mně, a já jsem zjistil, že jsem rozpolcen. Existovaly ohledy, které mě vedly k váhání, zda použít letectvo. Vláda Likudu měla jestřábí image, který jsem si nepřál více zdůrazňovat. A byl tu také další podstatný moment: každá akce z naší strany pravděpodobně vyprovokuje teroristy, aby rozšířili odvetu na naše severní osady. Tato eskalace by vedla ke zhoršování bezpečnosti v hustě obydlené oblasti. Musel jsem mít na mysli i to, že naši piloti nejsou žádní supermani. Stačila jen jediná bomba, která by spadla mimo cíl, a už tak dost pošramocené pověsti Izraele u světového veřejného mínění by byla zasažena další rána. Je těžké snést pohled na televizní záběry libanonských dětí, hrabajících se troskách a hledajících své rodiče - strašný a někdy nevyhnutelný důsledek války. Nicméně jsem v duchu viděl tu ženu z Naharije. Na Sinaji už nedošlo k žádnému krveprolití déle než tři roky. Ale na severu mohl izraelský občan přijít o život ve víru každodennosti. S teroristy není možné mít slitování. Se souhlasem ministerského předsedy Begina jsem vydal pokyn, aby letouny odstartovaly na svou misi. [po raketovém teroristickém útoku v severním Izraeli, při kterém zahynula žena přeživší holocaust, se rozhoduje zda a jak reagovat na tento útok]