Citáty o historii

Historie miluje slavné činy, ale když probíhají, málokdo o nich ví.

Tisíce květů uplynou, než okolnosti vynesou z davu muže, který sehraje na jevišti dějin podobné divadlo, jako já.

Když je kultura mrtvá, potom člověk je mrtvý a celá země. Lidé by se měli více angažovat za kulturu. Kultura musí dál pěstovat dějiny. Člověk si musí vážit evropské kultury, specifik země, starat se o budoucnost. Kdyby měl více kulturních možností, bylo by také méně krizí. Kultura je enormně důležitá pro duševní zdraví jedince.

Stát dnes známý jako Jordánské království je nedílnou součástí toho, co bylo kdysi známé pod názvem Palestina (77 % původního území); jeho obyvatelé jsou proto Palestinci - nelišící se svým jazykem, kulturou nebo náboženstvím a demografickou strukturou od jiných Palestinců. Je tedy jen dějinnou náhodou, že se tento stát jmenuje Jordánské království a nikoliv Palestinské království. [v 70. letech vyjádřil svůj postoj k Jordánsku]

Dějiny se dělají tak, že konečný výsledek vyplývá vždy z konfliktů mnoha jednotlivých vůlí… Neboť co chce jeden, je mařeno druhým, a z toho vychází něco, co nikdo nechtěl.

Historické knihy a učebnice podlehnou zkáze, zplesniví, shoří - pověst nikoli.

Rozvod se objevuje v dějinách současně s manželstvím, nebo snad o několik týdnu později.

V Bibli existuje více důkazů autentičnosti, než bychom nalezli v jakýchkoli světských dějinách.

Bez zeměpisného základu jako by lidé, tvůrci dějin, chodili ve vzduchu jako na oněch čínských obrázcích, kde chybí země.

Historie se nikdy neopakuje. To jenom špatní historici se opakují.

Filozofovat - to v ústech historika znamená hrdelní zločin.

Soukromý život bez dějinného horizontu je čirá fikce, atrapa a v posledku vlastně lež.

Největší revoluce dějin vypukne v den, kdy všichni lidé začnou žít podle Ježíšova horského kázání.

My všichni v každodenním shonu píšeme dějiny, píšeme, jak umíme. Jednou je někdo upraví a dá přepsat.

Znásilněná historie rodí mrtvé.

Historik je dozadu obrácený prorok.

Já totiž jsem toho názoru, že dějiny naší doby se zachovávají přesněji na deskách, než v historických knihách.

Tolerance je stupeň dospělosti, k němuž několik lidí v dějinách dorostlo.

Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy ­takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.

Nenávidím myšlenku, že všechno co děláte je nové. To je povrchní. Pouze někdo, kdo nezná historii a moc nečte, nachází vše nové a originální. [I hate the idea that everything you do is new. It is frivolous. Only someone who knows no history and has not read much finds everything new and original.]