Citáty o čase - 26. strana
Tip: u známých osobností se při najetí myší na jméno zobrazí krátké info o daném člověku.
Přítomnost má velké oči; hladově užírá z času, aniž je schopna jej sama strávit.
Vše, co čas přinese, je schopen též odnést.
Neschopnost využívat volného času vede k tomu, že chceme volného času stále víc.
Miluješ život? Tedy nemrhej časem, neboť to je ten materiál, z něhož se dělá život.
Miluješ život? Pak neztrácej čas. Neboť čas je tkáň, z níž se život skládá.
Běh času nikdy nemáme cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout.
Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění.
Čas nikdy nereaguje na hodnotu našich přání: Plyne ode dneška, zabývaje se svými vlastními záležitostmi.
Život má tendenci se časem ucpat, zejména ten manželský.
Ve výchově každého člověka nastane čas, kdy dojde k přesvědčení, že závist je nevědomost, napodobování je sebevražda a že musí sám sebe za všech okolností brát jako svůj vlastní cíl, že i když celý širý vesmír je plný dobra, nedostane se mu žádnému zázračnému rohu hojnosti jinak než tím, že bude obdělávat ten pozemek, který mu byl přidělen. Síla v něm obsažená je naprosto nová a nikdo kromě něj neví, co může udělat, a ani on to nebude vědět, dokud to nezkusí.
Moudří nehledají úniku ze života ani ze smrti, protože život jim nedělá vrásky a smrt nepřipadá zlá. Tak jako si při jídle nevybírají největší porci, ale nejchutnejší, netouží ani po nejdelším čase, ale trhají ty nejlahodnější plody.
Nepracujeme, jen abychom produkovali, ale abychom dali času hodnotu.
Násilí a moc světská v jakékoli podobě jen na čas může zvítězit.
Každý člověk je romanopiscem svého života; hledá čas, až když je nenávratně ztracený; prožívá své radosti a své dny ve skutečnosti, až když jsou pryč.
Život je dlouhá báseň o sedmdesáti zpěvech, nesmírně nudná, plná opakování, vycpávek, žvanění, zdlouhavých popisů a příšerných peripetií, ale stojí za to pozorně je číst, padneme-li čas od času na jediný nádherný verš, který nám seslali bohové docela neočekávaně, bez souvislosti s tím, co předcházelo, i s tím co následuje.
Armáda, která neválčí, mění časem svůj charakter.
Láska mezi dvěmi lidmi je most přes propast, jenž časem práchniví a hrozí zhroucením.
Časem si možno zvyknout i na ten nejhorší charakter, zvláště je-li vlastní.
Časem si zvykneš i na ten nejhorší charakter, zvlášť je-li to tvůj vlastní.
Když někdo stráví přespříliš času cestováním, nakonec se stane cizincem ve vlastní zemi.