Citáty o Bohu

Kdybychom lidé, stvoření boží, neměli rozumu, paměti, řeči, umění - jinak bychom na světě nebyli, nežli jako hovada a ničemní neznabohové. Lidskému pokolení náležité a užitečné jest psaním a tisknutím minulé v tomto světě příběhy potomkům zanechávati, tak abychom sobě jeden druhému nápomocni byli a sebe křesťansky fedrovali.

Existence Boha je hypotéza.

Dostojevskij se dotkl téměř všech témat, která znepokojují moderního člověka - svobody, důsledků existence či neexistence Boha, individuální oběti ve prospěch celku, revoluce a zániku lidské racionality. Našim problémům můžeme dost dobře porozumět prostou četbou Dostojevského románů.

listopad 1995 ? na pohřbu zavražděného izraelského premiéra Jicchaka Rabina [Šalom chaver. (v překladu: "Sbohem příteli.")]

Na kráse bez ducha je cosi božského.

Příroda není nic jiného než Bůh ve věcech.

V zemi, kde zemřela upřímná víra v Boha a mrtva je i autorita vládců zbyl už jen básník jako poslední výspa mravnosti a víry. Rusko je šťastný národ, protože kolik má básníků, tolik má svatých. Naše svoboda tkví v tom vybrat si mezi nimi toho, kdo je blízký naší duši.

Co je tělesná láska? Nic více a nic méně, než božská čertovina.

Osobní odvaha však může vyrůst jen ze svobodné odpovědnosti svobodného muže. Němci začínají teprve objevovat, co to znamená svobodná odpovědnost. Spočívá na jediném Bohu, který žádá svobodnou odvahu víry k odpovědnému činu a který tomu, jenž přitom zhřeší, slibuje odpuštění a útěchu.

Stvořitel nemohl člověka postavit do tak bídného stavu, v kterém se dnes nachází.

Neříkejte Bohu, co má se svými kostkami dělat.

Lidé měli v minulosti představu o formě inteligence, která organizovala vesmír, a když ji zosobnili, nazvali ji Bůh.

Ta slepice dobrá jest, kteráž všecka i cizí kuřátka přijímá a neštípe. Tak ten člověk, kterýž má ke všem milost, žádného neštípe, nepotupuje, všem přeje dobrého, sám jsa živ dobře, znamení jest dobré, že milost Boží v něm. (Pochodně zažžená)

Žádný státník nedokáže vytvořit sám vůbec nic. Nezbývá mu než čekat a poslouchat, dokud nezaslechne, jak v pozadí za událostmi zaznějí kroky Boží. Poté musí vyskočit a chytit se leu Božího roucha.

My Němci se bojíme Boha a nikoho jiného na světě.

Většina učitelů Východní církve, od Klementa Alexandrijského po Maxima Vyznavače, zastávala učení o obecném vzkříšení a spáse. (...) Pravoslavné myšlení nikdy nepodlehlo myšlence Boží spravedlnosti tak, aby zapomnělo na myšlenku Boží lásky. Zejména nevymezilo člověka z hlediska Boží spravedlnosti, nýbrž z hlediska proměnění a zbožštění člověka i Vesmíru.

Vše, co považujeme za genialitu, náhodu nebo dokonce zázrak, je něco zcela obyčejného, čeho se dotkla ruka všemohoucího Boha.

Šlechta v mnohých zemích Evropy přestala být společenskou elitou, protože ve svém poslání selhala. Šlechtictví vždy zavazovalo a zavazuje. To je spojeno s obrovskými povinnostmi vůči státu, národu a lidskému pokolení. Šlechtic, žijící sám za zdmi svého zámku nebo paláce, prakticky lidstvu ničím nepřispívá a je v principu pochybnou existencí. Ostatně bez ohledu na to jaké je jeho vychování, vzdělání nebo společenský vliv. Ve skutečnosti jsme všichni děti jednoho Boha. Kdo sice může, ale nedává k dispozici svým spoluobčanům své znalosti a vliv, aby společnost více zušlechťoval, v onom velkém úkolu šlechtického závazku, jemu uděleném Bohem, prostě selhal a hanebně propadl.

Etické hodnocení církve ohledně rozvodu a potratu je jasné a dobře známé: jedná se o vážná pochybení, která porušují lidskou důstojnost, vyvolávají hlubokou nespravedlnost v lidských a sociálních vztazích a urážejí samotného Boha, který je garantem manželského svazku a autorem života.

Vyjádření vůle lidu, jež umožňuje americká demokracie, je vnitřně konzistentní s vůlí Boží.