Závěrečná stránka knihy archivář: Tuto knihu věnuji všem, kteří zahynuli v plamenech a v mučírnách křesťanských katů. Měli smůlu, že se narodili v době, kdy měli křesťané faktickou a nezpochybnitelnou moc v celé Evropě a ve velké části světa. Jen ve střední Evropě (Německo a Čechy) do poloviny 17. století bylo upáleno na hranicích na 300 000 lidí. Tisíce dalších zemřely na mučidlech a na následky mučení. Viníci byli jak na straně katolíků, tak na straně protestantů. Dnes je křesťanství představováno jako učení tolerance a lásky k bližnímu a výše zmíněné věci jsou prezentovány jen jako zneužití církevní moci odsouzeníhodnými jedinci. Kdo by tomu věřil?
Jaroslav Mostecký
» Jaroslav Mostecký - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)
Možná se dočkáme, že se o Hitlerovi nebude smět říkat, že byl v nacistické straně, nebo že komunista Stalin byl lidožrout, protože to bude hodnoceno jako porušování práva na ochranu osobnosti. Zabývá se tím nyní náš úřad, který má ochranu osobností na starosti. Vyšetřuje, jestli se to skvělé právo neporušuje, když se píše o lidech (v jimi zkoumaném případě o soudcích, což jsou také svého druhu lidi), že byli v komunistické straně. Je to zkoumání vskutku ušlechtilé, časem se asi zakážou celé dějiny, protože je tvoří příběhy lidí, kteří někde byli, něco dělali a něco o něčem říkali. To vše může i dnes narušovat ochranu jejich většinou prapodivných osobností, viz ten Hitler. Nebo třeba i náš kokeš Jakeš. Říkat, že to byl komickej komunistickej strejc a šťastně tím zrychlil pád komunismu u nás, se nesmí. Narazilo by to na jeho chráněnou osobnost.
Karel Steigerwald
Jsme fašisté jako italští katolíci, kteří se narodili a byli vzděláváni podle křesťanských zásad, pokřtěni v našich kostelech, které jsou součástí národní paměti.
Arnaldo Mussolini
Byli jsme jako právníci bezmocní. Stále nám opakovali, že musíme věřit straně, která je kolektivní moudrostí. Vždyť my byli oklamáni stejně jako ti odsouzení! Komu se mám jít omluvit? Všem, anebo nikomu?
Jan Vaněk
Prostorový rozvoj a problémy nekončí (nezastavují se) na státních hranicích. Jednání a rozhodnutí učiněná na jedné straně hranice působí i na druhé straně. Pojem "prostor zprostředkování" se tak pojí se vznikem nové vlastní identity pohraničního území. Pouze vznik takového "přeshraničního společenství" ("crossborder community") prostřednictvím setkávání a kontaktů v osobní i institucionální rovině může přispět k tomu, že v nově formovaném přeshraničním regionu se rozvinou společné perspektivy a zájmy profilující region rovněž navenek. Spolupráce mezi obcemi ležícími z obou stran při státní hranici je problematikou, která v souvislosti s evropskou integrací nabývá na významu. Obce v pohraničí se ve společně se rozvíjející Evropě navzájem "přibližují", a tak se stávají průkopníky spolupráce na vnějších hranicích Evropské unie. Zároveň sehrávají klíčovou roli v regionálním rozvoji pohraničních oblastí.
Milan Jeřábek
Filozofie antická je jen zčásti krokem kupředu, z velké části byla úpadkovým jevem, nevyjímaje ani velkých filozofů, jako byli Platón. Křesťanství bylo správným pokusem o záchranu, ale od počátku podléhalo vlivu antiky, která jeho základy rozrušovala; historie zápasu křesťanství s antikou je historií středověké filozofie; antika zvítězila. (Dějiny filosofie)
Emanuel Rádl
Ti, jimž je dopřáno svobodně a zcela osobně sloužit, měli by toto štěstí přijmout jako lidé, kteří tím získávají pokoru. Vždy by měli být pamětlivi toho, že mnozí by chtěli a dovedli jednat jako oni, ale nemohou. Proto každý, kdo má to štěstí a smí přinášet pomoc a dobro, měl by pochopit, že se mu tím dostává velké milosti.
Albert Schweitzer
Mostecký, Jaroslav
Motejl, Otakar